Ranní restart: Koalice ochotných, obchodní války, USA v poklesu a Macron měl pravdu
Ranni Restart , 3. März
Válka: Tu šikanu z Oválné pracovny viděl asi už každý. Od té doby proběhl bezpečnostní summit v Londýně. Britský premiér Sir Keir Starmer po jeho skončení prohlásil, že evropští spojenci vytvoří „koalici ochotných“, aby „zaručili mír“ na Ukrajině. Uvedl, že Británie, Francie a další země se dohodly, že společně s Ukrajinou vypracují plán na ukončení bojů, který pak předloží Americe. Oznámil také dohodu v hodnotě2 miliardy USD na nákup raket pro Ukrajinu. Ostatní účastníci vyzvali k dalšímu zvýšení výdajů na obranu. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová uvedla, že Evropa potřebuje „naléhavě přezbrojit“ a že vedoucí představitelé EU budou o této záležitosti jednat na mimořádném zasedání ve čtvrtek. Generální tajemník NATO Mark Rutte mezitím naznačil, že zvýšení výdajů v brzké době oznámí další evropské země. Obchodní válka: americký ministr obchodu Howard Lutnick uvedl, že země v úterý podle plánu zavede cla na Kanadu a Mexiko. Aby Mexiko a Kanada se mohly přijít poklonit, tak dodal, že Trump ještě určuje konečnou výši tarifů. Připomeňme, že v únoru Trump uvedl, že 25% cla odloží o jeden měsíc poté, co představitelé těchto zemí slíbili posílit bezpečnost svých hranic. V úterý by měly být nově zvýšené i cla na čínské dovozy ve výši 10 %, poté, co v únoru už byly zvýšené o 10 %. Když už jsme u Číny: ve středu začne v Pekingu Národní lidový kongres = mohou být oznámeny fiskální stimuly a politiky v jiných oblastech (obchod, Taiwan). Trump taky oznámil, že brzy uvalí 25% cla na dovoz z EU. Kielský institut odhaduje, že zavedení 25% cel by snížilo růst EU o cca -0,4 pb, a Německa o cca -0,5pb. Pokud by EU přistoupila k odvetnému zavedení cel ve výši 25 %, tak by dopad na HDP byl -0,5 pb pro EU a -0,6 % pro Německo.
US makro: data, která přicházejí v USA nejsou dobrá. Atlantský Fed počítá odhad vývoje HDP USA na základě publikovaných ekonomických dat, ať už tvrdých (průmysl apod.) nebo měkkých (důvěra apod.). A jejich aktuální odhad naznačuje, že by HDP v 1Q v letošním roce nemuselo růst o cca 2 %, jak se všeobecně očekává. Růst by mohl být nejen nižší, ale dokonce záporný (-1,5 %). Fed v komentáři uvádí, že klesl především odhad příspěvku čistých vývozů z -0,4 na -3,7 pb. Může jít o efekt předzásobení se před zavedením tarifů (naakumulované dovozy). Klesají nicméně i indikátory důvěry a zvyšují se inflační očekávání. Zajímavé je, že trh si zatím data vykládá ve směru nižších sazeb Fedu. Od půlky února se snížil odhad sazby Fedu v prosinci letošního roku z 4,4 % na 3,7 %. Pokles cca 70 bodů je velmi rychlý, ale v kontextu toho, co se děje (a co jsme viděli v posledních letech) nepůjde o poslední velké přehodnocování výhledu na měnovou politiku.
Týdenní výhled (ft. Jirka) Dnes vyjde únorové PMI za český zpracovatelský průmysl. To pravděpodobně potvrdí slabou průmyslovou aktivitu i na začátku letošního roku. Zlepšení situace v českém průmyslu čekáme spíše až ve druhém čtvrtletí, pokud se naplní předpoklad pozvolného oživení německé ekonomiky. Ve středu vyjde předběžný odhad únorové inflace. Ta by mohla mírně zpomalit, když trh čeká 2,7 %, my jsme ještě mírně níže. Záležet bude na cenách potravin. Ve čtvrtek pak ČSÚ zveřejní data průměrných mezd za čtvrté čtvrtletí loňského roku. Mzdy jsou důkladně sledované ze strany ČNB, když jejich vývoj je jedním z hlavních faktorů, který může rozhodnout o nastavení sazeb. Tento týden zasedá ECB a všeobecně se očekává pokles sazeb o 25 bodů. Ekonomický růst je velmi slabý a inflace se nyní pohybuje blízko cíle. Navíc je nemalé riziko, že se slabá poptávka v eurozóně může projevit v dalším zeslabení inflačních tlaků a inflace by se dostala pod cíl, klidně střednědobě. Proto pokles sazeb dává smysl a nebude pravděpodobně letos poslední. Z předchozích vyjádření některých představitelů ECB plyne, že by ECB mohla jít letos dolů na 2,00 nebo 2,25 % v rámci své depozitní sazby. Z dat za hlavní ekonomiky bude nejzajímavější dnešní předběžná únorová inflace za eurozónu a páteční data z amerického trhu práce. V poslední době totiž začaly přicházet z americké ekonomiky signály o možném výraznějším ochlazení, než trhy nyní čekají. Je samozřejmě otázka, zdali kvůli zpoždění mezi vývojem HDP a vývojem na trhu práce (zhruba 6 měsíců) má nyní smysl brát vývoj nezaměstnanosti nějak vážněji, když případné ochlazení ekonomiky (pokud se potvrdí) se do míry nezaměstnanosti dostane zhruba v létě. Nicméně trhy tato data silně sledují. Pro nás bude zajímavý lednový ukazatel německých továrních zakázek, který je dobrým předstihovým indikátorem pro český průmysl. V prosinci tento ukazatel příznivě překvapil, pro leden kvůli meziměsíční rozkolísanosti je možná korekce (ale bude záležet na tom, jak bude velká). A samozřejmě trhy budou sledovat Trumpa. Ten by tento týden měl spustit vysoká cla na Kanadu a Mexiko a dalších 10 procentních bodů na dovoz z Číny. Bude zajímavé, zdali nedojde opět k odkladu, protože takto veliká cla už mohou být pro americkou ekonomiku značný problém a poslat jí do stagflace (zvýšení inflace při výrazném zpomalení růstu).
Macron měl pravdu: klinická smrt NATO a strategická autonomie. Když Emmanuel Macron před pár lety (2017) mluvil o strategické autonomii Evropy, mnozí v Berlíně i Bruselu se usmívali. Považovali to za klasický francouzský reflex – posedlost nezávislostí, hluboce zakořeněnou v dědictví Charlese de Gaulla. Dnes už se ale nikdo nesměje, píše Laura Kayali a Marion Solletty v Politico. Níže je shrnutí jejich článku. S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu a jeho pohrdavým postojem k NATO se otázka evropské obrany stává naléhavou. Co když Amerika skutečně obrátí Evropě záda? Co když příště nepřijde žádná pomoc? Tohle už není jen francouzská paranoia – je to realita, která se vkrádá i do myslí těch nejzarytějších atlantistů. Francie se tímto dilematem zabývá už desítky let. Suezská krize v roce 1956 ukázala, že Američané neváhají hodit Evropu přes palubu, pokud to vyhovuje jejich zájmům. Dwight Eisenhower tehdy donutil Británii a Francii stáhnout se z Egypta – a v Paříži se začala rodit myšlenka nezávislé obrany. De Gaulle na ni o dekádu později navázal rozhodnutím opustit integrované velení NATO. Nešlo o antiamerikanismus, ale o chladnou kalkulaci: Spojenec není totéž co záruka.
Dnes Macron sleduje stejnou logiku. Když varoval v roce 2019, že NATO je ve stavu mozkové smrti, sklidil vlnu kritiky. Jenže právě nyní, když Trump otevřeně flirtuje s Kremlem a zpochybňuje americkou pomoc Ukrajině, se ukazuje, že měl pravdu. Dosud byl evropský obranný systém závislý na Washingtonu. Teď se však pravidla mění. Německý kancléř Friedrich Merz už nahlas přemýšlí o evropském jaderném odstrašování – bez Ameriky. Berlín, dosud pevně zakotvený v americkém bezpečnostním deštníku, najednou hledí směrem k Paříži a Londýnu. Problém? Evropa zatím není připravená. Investice do obrany jsou roztříštěné, koordinace slabá a vojenské schopnosti ve srovnání s USA žalostně nízké. Pokud se chce Evropa skutečně postavit na vlastní nohy, nestačí jen proklamace – musí přijít tvrdé investice, hlubší spolupráce a politická odvaha. Možná máme štěstí, že Trumpova druhá éra nezačala válkou v Pobaltí nebo stahováním amerických jednotek z Evropy. Ale spoléhání na štěstí není strategie. Macron měl pravdu, jen jsme to nechápali. Otázka už není jestli, ale kdy Evropa převezme odpovědnost za svou obranu.
US makro: data, která přicházejí v USA nejsou dobrá. Atlantský Fed počítá odhad vývoje HDP USA na základě publikovaných ekonomických dat, ať už tvrdých (průmysl apod.) nebo měkkých (důvěra apod.). A jejich aktuální odhad naznačuje, že by HDP v 1Q v letošním roce nemuselo růst o cca 2 %, jak se všeobecně očekává. Růst by mohl být nejen nižší, ale dokonce záporný (-1,5 %). Fed v komentáři uvádí, že klesl především odhad příspěvku čistých vývozů z -0,4 na -3,7 pb. Může jít o efekt předzásobení se před zavedením tarifů (naakumulované dovozy). Klesají nicméně i indikátory důvěry a zvyšují se inflační očekávání. Zajímavé je, že trh si zatím data vykládá ve směru nižších sazeb Fedu. Od půlky února se snížil odhad sazby Fedu v prosinci letošního roku z 4,4 % na 3,7 %. Pokles cca 70 bodů je velmi rychlý, ale v kontextu toho, co se děje (a co jsme viděli v posledních letech) nepůjde o poslední velké přehodnocování výhledu na měnovou politiku.
Týdenní výhled (ft. Jirka) Dnes vyjde únorové PMI za český zpracovatelský průmysl. To pravděpodobně potvrdí slabou průmyslovou aktivitu i na začátku letošního roku. Zlepšení situace v českém průmyslu čekáme spíše až ve druhém čtvrtletí, pokud se naplní předpoklad pozvolného oživení německé ekonomiky. Ve středu vyjde předběžný odhad únorové inflace. Ta by mohla mírně zpomalit, když trh čeká 2,7 %, my jsme ještě mírně níže. Záležet bude na cenách potravin. Ve čtvrtek pak ČSÚ zveřejní data průměrných mezd za čtvrté čtvrtletí loňského roku. Mzdy jsou důkladně sledované ze strany ČNB, když jejich vývoj je jedním z hlavních faktorů, který může rozhodnout o nastavení sazeb. Tento týden zasedá ECB a všeobecně se očekává pokles sazeb o 25 bodů. Ekonomický růst je velmi slabý a inflace se nyní pohybuje blízko cíle. Navíc je nemalé riziko, že se slabá poptávka v eurozóně může projevit v dalším zeslabení inflačních tlaků a inflace by se dostala pod cíl, klidně střednědobě. Proto pokles sazeb dává smysl a nebude pravděpodobně letos poslední. Z předchozích vyjádření některých představitelů ECB plyne, že by ECB mohla jít letos dolů na 2,00 nebo 2,25 % v rámci své depozitní sazby. Z dat za hlavní ekonomiky bude nejzajímavější dnešní předběžná únorová inflace za eurozónu a páteční data z amerického trhu práce. V poslední době totiž začaly přicházet z americké ekonomiky signály o možném výraznějším ochlazení, než trhy nyní čekají. Je samozřejmě otázka, zdali kvůli zpoždění mezi vývojem HDP a vývojem na trhu práce (zhruba 6 měsíců) má nyní smysl brát vývoj nezaměstnanosti nějak vážněji, když případné ochlazení ekonomiky (pokud se potvrdí) se do míry nezaměstnanosti dostane zhruba v létě. Nicméně trhy tato data silně sledují. Pro nás bude zajímavý lednový ukazatel německých továrních zakázek, který je dobrým předstihovým indikátorem pro český průmysl. V prosinci tento ukazatel příznivě překvapil, pro leden kvůli meziměsíční rozkolísanosti je možná korekce (ale bude záležet na tom, jak bude velká). A samozřejmě trhy budou sledovat Trumpa. Ten by tento týden měl spustit vysoká cla na Kanadu a Mexiko a dalších 10 procentních bodů na dovoz z Číny. Bude zajímavé, zdali nedojde opět k odkladu, protože takto veliká cla už mohou být pro americkou ekonomiku značný problém a poslat jí do stagflace (zvýšení inflace při výrazném zpomalení růstu).
Macron měl pravdu: klinická smrt NATO a strategická autonomie. Když Emmanuel Macron před pár lety (2017) mluvil o strategické autonomii Evropy, mnozí v Berlíně i Bruselu se usmívali. Považovali to za klasický francouzský reflex – posedlost nezávislostí, hluboce zakořeněnou v dědictví Charlese de Gaulla. Dnes už se ale nikdo nesměje, píše Laura Kayali a Marion Solletty v Politico. Níže je shrnutí jejich článku. S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu a jeho pohrdavým postojem k NATO se otázka evropské obrany stává naléhavou. Co když Amerika skutečně obrátí Evropě záda? Co když příště nepřijde žádná pomoc? Tohle už není jen francouzská paranoia – je to realita, která se vkrádá i do myslí těch nejzarytějších atlantistů. Francie se tímto dilematem zabývá už desítky let. Suezská krize v roce 1956 ukázala, že Američané neváhají hodit Evropu přes palubu, pokud to vyhovuje jejich zájmům. Dwight Eisenhower tehdy donutil Británii a Francii stáhnout se z Egypta – a v Paříži se začala rodit myšlenka nezávislé obrany. De Gaulle na ni o dekádu později navázal rozhodnutím opustit integrované velení NATO. Nešlo o antiamerikanismus, ale o chladnou kalkulaci: Spojenec není totéž co záruka.
Dnes Macron sleduje stejnou logiku. Když varoval v roce 2019, že NATO je ve stavu mozkové smrti, sklidil vlnu kritiky. Jenže právě nyní, když Trump otevřeně flirtuje s Kremlem a zpochybňuje americkou pomoc Ukrajině, se ukazuje, že měl pravdu. Dosud byl evropský obranný systém závislý na Washingtonu. Teď se však pravidla mění. Německý kancléř Friedrich Merz už nahlas přemýšlí o evropském jaderném odstrašování – bez Ameriky. Berlín, dosud pevně zakotvený v americkém bezpečnostním deštníku, najednou hledí směrem k Paříži a Londýnu. Problém? Evropa zatím není připravená. Investice do obrany jsou roztříštěné, koordinace slabá a vojenské schopnosti ve srovnání s USA žalostně nízké. Pokud se chce Evropa skutečně postavit na vlastní nohy, nestačí jen proklamace – musí přijít tvrdé investice, hlubší spolupráce a politická odvaha. Možná máme štěstí, že Trumpova druhá éra nezačala válkou v Pobaltí nebo stahováním amerických jednotek z Evropy. Ale spoléhání na štěstí není strategie. Macron měl pravdu, jen jsme to nechápali. Otázka už není jestli, ale kdy Evropa převezme odpovědnost za svou obranu.