CZ Ranní restart
Ranni Restart , 12. März
Zdá se, že předběžné odhady inflace s dílny ČNB budou přinejmenším na úrovni celkového CPI poměrně spolehlivé: už podruhé (po číslech za leden) je finální číslo (tentokrát za únor) stejné jako číslo předběžné, tedy 2,7 %. To je o desetinku méně než za leden.
Kolega Jirka Polanský k tomu už včera v Bleskovce mj. napsal: „V meziročním vyjádření táhnou inflaci nahoru především ceny potravin, které ovlivňuje růst cen zemědělských výrobců a oživení spotřeby domácností, a také ceny služeb. I ty jsou důsledkem stejných faktorů, když růst cen potravin ovlivňuje ceny v restauracích, a silný trh práce spolu s oživením poptávky domácností pak táhne nahoru i ceny ostatních služeb. (…) Pro letošní rok čekáme průměrnou inflaci kolem 2,5 %. Ve směru cenového růstu budou pravděpodobně i nadále působit ceny služeb, k jejichž růstu přispívá příznivá situace na trhu práce. Opačným směrem bude působit utlumený vývoj v Německu (jeho očekávané pozvolné oživení by nemělo být inflační) a také měnová politika ČNB, která pravděpodobně zůstane restriktivní. (…) ČNB zasedá 26. března a bude se pravděpodobně rozhodovat mezi ponecháním sazeb beze změny a jejich mírným poklesem o 25 bodů. I nadále se mírně kloníme ke stabilitě sazeb.“
Když už je řeč o ČNB – ta v komentáři k novým číslům o únorové inflaci vypíchla právě ceny služeb (na které upozornil Jirka): „Setrvačnost růstu cen služeb nadále představuje riziko pro stabilizaci inflace blízko cíle a potvrzuje vhodnost opatrného přístupu k uvolňování měnové politiky.“
Ranní restart vychází každý den, ale i to je příliš nízká frekvence na to, aby dokázal postihnout všechny změny na poli celní politiky USA. Během včerejška totiž Donald Trump vyhlásil zvýšení cel na dovoz oceli a hliníku z Kanady na 50 % ode dneška, ale už zase stihl toto opatření odvolat. Mělo jít o reakci na přirážku (formálně nikoliv clo – to se totiž stanovuje na celostátní úrovni), kterou chtěl kanadský stát Ontario (Kanada je federace) začít připočítávat k ceně elektřiny dovážené do tří států USA u hranic s Kanadou. Předseda vlády státu Ontario ale následně uplatňování přirážky „pozastavil“ (a váže ji na výsledky dalších jednání), načež USA odvolaly zmíněné zvýšení na 50 % u cel na ocel a hliník z Kanady. Mimochodem: celní válka mezi oběma severoamerickými zeměmi hezky ilustruje fakt, že dané číslo se dá použít různým způsobem. Trump totiž jako jeden z argumentů pro tvrdý postoj vůči dovozům z Kanady uvádí až 390procentní clo, které Kanada uplatňuje na dovoz některých zemědělských výrobků z USA. Skutečnost je ale taková, že toto clo – vskutku obří – se uplatní jen na dovozy nad jistou objemovou kvótu (tj. které by znamenaly „zaplavení“ kanadského trhu americkou produkcí daného zboží), přičemž v praxi jsou příslušné dovozy trvale hluboko pod těmito kvótami, takže ona velmi vysoká cla se vůbec neuplatňují.
K jisté změně ale dnes přece jen dochází (aspoň tak to je v době uzávěrky tohoto Ranního restartu): začínají platit plošná 25% cla na dovoz oceli, hliníku a spousty výrobků z těchto surovin (od šroubů po pletací jehly) do USA z celého světa. Dosud platila u těchto komodit nižší cla, ze kterých navíc některé „spřátelené“ země (Argentina, Austrálie, Brazílie, Jižní Korea, Kanada, Mexiko aj.) měly různé výjimky. Jde o první plošné zvýšení cel, které Trump ohlásil během svého druhého období v pozici prezidenta USA; vedle toho zatím ohlásil selektivní cla na dovozy z Mexika, Kanady a Číny. Právě u Číny bude celkové clo na dovoz oceli a hliníku součtem už platného plošného cla na čínský dovoz (20 %) a nového cla na dovoz oceli a hliníku (25 %), celkem tedy 45 %. Všeobecně se ale ví, že Čína naprostou většinu svého dovozu oceli do USA dostává nepřímo přes jiné země, takže oněch 45 % se příliš neuplatní. Plošnost tohoto opatření naznačuje, že v tomto případě nejde o snahu Trumpovy administrativy dotlačit své obchodní partnery k nějakým krokům v jiných oblastech, nýbrž že jde o tradiční „ochranná“ cla, jejichž účelem je ochránit příslušná odvětví americké ekonomiky a případně dotlačit výrobce z jiných zemí, aby své aktivity přesunuli do USA. Cenou za tuto ochranu ovšem bude téměř jistě navýšení cen všeho, co v sobě obsahuje ocel nebo hliník: od strojů a kabelů přes zdravotní pomůcky a domácí spotřebiče až po nápojové plechovky. Evropská komise už oznámila, že bude reagovat navýšením některých cel od dubna na dovoz z USA do EU.
Kolega Jirka Polanský k tomu už včera v Bleskovce mj. napsal: „V meziročním vyjádření táhnou inflaci nahoru především ceny potravin, které ovlivňuje růst cen zemědělských výrobců a oživení spotřeby domácností, a také ceny služeb. I ty jsou důsledkem stejných faktorů, když růst cen potravin ovlivňuje ceny v restauracích, a silný trh práce spolu s oživením poptávky domácností pak táhne nahoru i ceny ostatních služeb. (…) Pro letošní rok čekáme průměrnou inflaci kolem 2,5 %. Ve směru cenového růstu budou pravděpodobně i nadále působit ceny služeb, k jejichž růstu přispívá příznivá situace na trhu práce. Opačným směrem bude působit utlumený vývoj v Německu (jeho očekávané pozvolné oživení by nemělo být inflační) a také měnová politika ČNB, která pravděpodobně zůstane restriktivní. (…) ČNB zasedá 26. března a bude se pravděpodobně rozhodovat mezi ponecháním sazeb beze změny a jejich mírným poklesem o 25 bodů. I nadále se mírně kloníme ke stabilitě sazeb.“
Když už je řeč o ČNB – ta v komentáři k novým číslům o únorové inflaci vypíchla právě ceny služeb (na které upozornil Jirka): „Setrvačnost růstu cen služeb nadále představuje riziko pro stabilizaci inflace blízko cíle a potvrzuje vhodnost opatrného přístupu k uvolňování měnové politiky.“
Ranní restart vychází každý den, ale i to je příliš nízká frekvence na to, aby dokázal postihnout všechny změny na poli celní politiky USA. Během včerejška totiž Donald Trump vyhlásil zvýšení cel na dovoz oceli a hliníku z Kanady na 50 % ode dneška, ale už zase stihl toto opatření odvolat. Mělo jít o reakci na přirážku (formálně nikoliv clo – to se totiž stanovuje na celostátní úrovni), kterou chtěl kanadský stát Ontario (Kanada je federace) začít připočítávat k ceně elektřiny dovážené do tří států USA u hranic s Kanadou. Předseda vlády státu Ontario ale následně uplatňování přirážky „pozastavil“ (a váže ji na výsledky dalších jednání), načež USA odvolaly zmíněné zvýšení na 50 % u cel na ocel a hliník z Kanady. Mimochodem: celní válka mezi oběma severoamerickými zeměmi hezky ilustruje fakt, že dané číslo se dá použít různým způsobem. Trump totiž jako jeden z argumentů pro tvrdý postoj vůči dovozům z Kanady uvádí až 390procentní clo, které Kanada uplatňuje na dovoz některých zemědělských výrobků z USA. Skutečnost je ale taková, že toto clo – vskutku obří – se uplatní jen na dovozy nad jistou objemovou kvótu (tj. které by znamenaly „zaplavení“ kanadského trhu americkou produkcí daného zboží), přičemž v praxi jsou příslušné dovozy trvale hluboko pod těmito kvótami, takže ona velmi vysoká cla se vůbec neuplatňují.
K jisté změně ale dnes přece jen dochází (aspoň tak to je v době uzávěrky tohoto Ranního restartu): začínají platit plošná 25% cla na dovoz oceli, hliníku a spousty výrobků z těchto surovin (od šroubů po pletací jehly) do USA z celého světa. Dosud platila u těchto komodit nižší cla, ze kterých navíc některé „spřátelené“ země (Argentina, Austrálie, Brazílie, Jižní Korea, Kanada, Mexiko aj.) měly různé výjimky. Jde o první plošné zvýšení cel, které Trump ohlásil během svého druhého období v pozici prezidenta USA; vedle toho zatím ohlásil selektivní cla na dovozy z Mexika, Kanady a Číny. Právě u Číny bude celkové clo na dovoz oceli a hliníku součtem už platného plošného cla na čínský dovoz (20 %) a nového cla na dovoz oceli a hliníku (25 %), celkem tedy 45 %. Všeobecně se ale ví, že Čína naprostou většinu svého dovozu oceli do USA dostává nepřímo přes jiné země, takže oněch 45 % se příliš neuplatní. Plošnost tohoto opatření naznačuje, že v tomto případě nejde o snahu Trumpovy administrativy dotlačit své obchodní partnery k nějakým krokům v jiných oblastech, nýbrž že jde o tradiční „ochranná“ cla, jejichž účelem je ochránit příslušná odvětví americké ekonomiky a případně dotlačit výrobce z jiných zemí, aby své aktivity přesunuli do USA. Cenou za tuto ochranu ovšem bude téměř jistě navýšení cen všeho, co v sobě obsahuje ocel nebo hliník: od strojů a kabelů přes zdravotní pomůcky a domácí spotřebiče až po nápojové plechovky. Evropská komise už oznámila, že bude reagovat navýšením některých cel od dubna na dovoz z USA do EU.