Ranní restart: Obchodní válka jako stagflační pas
Ranni Restart , 28. Apr.
Týdenní výhled (ft. Jirka) Ve středu vyjde předběžný odhad českého HDP za první čtvrtletí. Všeobecně se čeká pokračování pozvolného ekonomického oživení, když naše prognóza pro mezičtvrtletní růst je 0,4 % a konsensus trhu o desetinu výše. Meziroční růst HDP by mohl vyjít kolem 2 % (pokud nedojde k revizi historických dat). V rámci předběžného odhadu nejsou zveřejňovány jednotlivé složky, na které si musíme ještě zhruba měsíc počkat. Nicméně výraznější změny nečekáme, když vývoj české ekonomiky (včetně faktorů růstu) vnímáme jako zhruba stabilní. Růst táhne především spotřeba domácností a vlády. Naopak útlum německé ekonomiky se negativně propisuje do vývoje exportů a soukromých investic. Za českou ekonomiku vyjde ještě v pátek PMI za zpracovatelský průmysl, kde by hodnota mohla zůstat kolem 48 bodů. To sice značí pokračující útlum celkové aktivity, nicméně už jen relativně mírný.
Za hlavní trhy vyjde tento týden relativně výrazné množství důležitých dat. Ve středu budou, podobně jako v Česku, zveřejněny předběžné odhady růstu HDP za první čtvrtletí, a to za Německo, eurozónu i USA. V Německu i eurozóně se čeká mezičtvrtletní růst o 0,2 % a tak pokračování dosavadního vývoje (růst HDP v eurozóně je jen mírný a v Německu se dá mluvit spíše o stagnaci). Zajímavá ale bude hodnota i za USA, kdy se čeká již relativně slabé číslo (0,4 % mezičtvrtletně). Na rozdíl od eurozóny jsou mezičtvrtletní růsty v USA anualizované, a pro srovnání je potřeba vydělit je 4 (zjednodušeně). Pokud se tržní odhady naplní, americká ekonomika by mohla dosáhnout nižšího růstu než eurozóna. I kdyby tomu ale tak nebylo, v USA nejspíše došlo v prvním čtvrtletí k výraznému zpomalení růstu, což by docela vystihovalo hospodářskou politiku současné americké administrativy. Tento týden vyjde také předběžná inflace v Německu a eurozóně za duben. Obojí se čeká na 2 %, když v tuto chvíli nejsou příliš důvody pro zesílení inflačních tlaků (slabý růst HDP, stále přísná měnová politika vzhledem k makro vývoji, pokles cen ropy a energií apod.). Proinflačním rizikem jsou tak jen ceny potravin, a především případná plošná cla, pokud by došlo k obchodní válce s USA či Čínou, která ale EU zatím nezavádí a spíše se jim bude chtít vyhnout. V pátek vyjdou v USA data z trhu práce, kdy se sice čeká stabilní míra nezaměstnanosti, nicméně také významné zpomalení tvorby nových pracovních míst. A ve středu pak bude zveřejněna také hodnota jádrové PCE inflace za duben. Dnes proběhnou volby v Kanadě. Ještě před nástupem Trumpa jasně vedli konzervativci, ale Trumpovy útoky na Kanadu zcela přeměnily náladu voličů směrem k liberální straně. Sobotní setkání Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského, které se konalo jen pár metrů od rakve papeže Františka v bazilice sv. Petra, možná přiblížilo uzavření dohody o příměří mezi Ukrajinou a Ruskem. Poté Trump kritizoval Rusko za nedávné raketové útoky na Ukrajinu. Dohodu, kterou prosazují USA, ale naráží na odpor ze strany Ukrajiny, protože formálně uznává nárok Ruska na Krym, de facto uznává jeho právo na další ukrajinská území, která okupuje, a vylučuje, že by se Ukrajina někdy připojila k NATO.
Obchodní válka jako stagflační past: Jak cla škrtí ekonomiku a podkopávají růst Nová studie přináší důležité poznatky o tom, jak destruktivní může být obchodní válka – nejen pro zahraniční vztahy, ale i pro samotnou domácí ekonomiku. Studie Auclerta, Rognlieho a Strauba poskytuje analytický rámec, který odhaluje, jak silné a rychlé jsou krátkodobé dopady obchodní války – nejen na obchodní bilanci, ale především na HDP a stabilitu ekonomiky. Ve druhé části vyhodnotíme dlouhodobé dopady obchodní války na ekonomiky. Model, který autoři využívají, je postaven na modifikovaném Novokeynesiánském rámci s mezinárodním obchodem a zohledněním dovozních vstupů. Základní zjištění je jednoduché, ale zásadní: dočasná cla vyvolávají recesi, pokud je elasticita dovozní substituce nižší než kombinovaná vážená elasticita exportů a mezitemporální substituce spotřeby. V případě USA je splnění této podmínky vysoce pravděpodobné. Spotřebitelé i firmy reagují odkladem nákupů, exporty oslabují kvůli ztrátě konkurenceschopnosti a domácí produkce není schopna pružně nahradit výpadky dovozu. Výsledkem je pokles HDP.
Na první pohled cla zlepšují obchodní bilanci – méně dovozu díky slabší domácí poptávce. Jenže to platí pouze v absenci odvety. Jakmile zahraniční partneři zareagují vlastními cly, propad vývozu je prudký, recese se prohlubuje a obchodní bilance se paradoxně zhoršuje. USA ztrácí podíl na globálních trzích, aniž by získaly odpovídající náhradu ve formě vyšší domácí produkce. Centrální banka může na tarifní šok reagovat uvolněním měnové politiky – snižuje sazby, čímž tlumí pokles poptávky. Současně však dochází k oslabení dolaru, což zdražuje dovoz. Výsledkem je stagflační situace: recese spojená s růstem cen, proti níž je měnová politika téměř bezmocná. Klasický trade-off mezi inflací a nezaměstnaností se rozpadá – šok působí negativně na obě strany. Tradiční teorie optimálních cel operuje s rovnováhou mezi zlepšením terms-of-trade a distorzními náklady. Studie ukazuje, že v krátkodobém horizontu přibývá ještě silnější efekt – výpadek produkce, který převažuje nad potenciálními přínosy. I malá cla s odvetou znamenají welfare ztrátu. To radikálně zpochybňuje racionální jádro protekcionistické strategie. Analýza ukazuje, že obchodní válka není nástrojem geopolitického vítězství, ale spíše ekonomickou autodestrukcí. V krátkodobém horizontu vede k recesi, inflaci a zhoršení obchodní bilance – zvláště pokud dojde k odvetným opatřením. Spojené státy, byť velké, ztratily více, než získaly. Klíčová otázka tedy není zda cla fungují, ale komu slouží. A odpověď je znepokojivá – rozhodně ne domácím spotřebitelům, podnikům ani ekonomice jako celku.
Dlouhodobé dopady americké obchodní války: když cla zdraží kapitál. Zastánce obchodních válek řekne, že to jsou pouze krátkodobé posuny v poptávce, obchodní bilance a směnných relací. Nedávná studie Davida Baqaeeho a Hannese Malmberga však ukazuje, že z dlouhodobé perspektivy tuto tradiční logiku zastiňuje mnohem silnější mechanismus: útlum kapitálové akumulace. Cla totiž zdražují investiční statky, které se ve Spojených státech z velké části vyrábějí nebo montují z dovážených komponentů. Vyšší relativní cena kapitálu vede firmy k omezování investic; kapitalizovaná ekonomika tak postupně ztrácí svou „svalovou hmotu“ a s ní i produktivitu práce. Autoři tento mechanismus vtělili do dynamického modelu s devíti regiony a šestadvaceti odvětvími, jenž sleduje nejen tok zboží, ale i tvorbu kapitálu a rozhodování domácností o úsporách. Simulace ukazují, že při vzájemném zavedení cel klesá reálná spotřeba amerických domácností o 2,6 % a mzdy o 3,7 %. Pokud by byl kapitál držen konstantní (jako ve starších modelech), pokles spotřeby by činil jen 0,6 %. Právě flexibilita kapitálové zásoby vysvětluje sílu negativního dopadu. Razance efektu tedy pramení právě z pohyblivosti kapitálové zásoby. V případě EU jsou dlouhodobé efekty 13x nižší.
Odmyslí-li se odvetná opatření a Spojené státy by cla zavedly jednostranně, tradiční teorie optimálního tarifu by slibovala drobné zisky ze zlepšení směnných relací. Studie však dokládá, že i v tomto hypotetickém scénáři mizí původní výhoda – pokles kapitálu převáží zlepšení směnných relací. Z politického hlediska vyplývá z analýzy dvojí ponaučení. Zaprvé, cla nejsou jen dočasný „vyjednávací klacek“ – prodražují vstupy pro investice a dlouhodobě ořezávají růstový potenciál. Zadruhé, každé posouzení tarifní politiky musí pracovat s předpokladem, že kapitál se může měnit; jinak nepodchytí jádro hospodářských nákladů a riskuje hrubé podhodnocení škod. Obchodní války nejsou jen krátkodobé rozkolísání statistik. Mohou přetvořit strukturu celé ekonomiky – a to k horšímu.
Za hlavní trhy vyjde tento týden relativně výrazné množství důležitých dat. Ve středu budou, podobně jako v Česku, zveřejněny předběžné odhady růstu HDP za první čtvrtletí, a to za Německo, eurozónu i USA. V Německu i eurozóně se čeká mezičtvrtletní růst o 0,2 % a tak pokračování dosavadního vývoje (růst HDP v eurozóně je jen mírný a v Německu se dá mluvit spíše o stagnaci). Zajímavá ale bude hodnota i za USA, kdy se čeká již relativně slabé číslo (0,4 % mezičtvrtletně). Na rozdíl od eurozóny jsou mezičtvrtletní růsty v USA anualizované, a pro srovnání je potřeba vydělit je 4 (zjednodušeně). Pokud se tržní odhady naplní, americká ekonomika by mohla dosáhnout nižšího růstu než eurozóna. I kdyby tomu ale tak nebylo, v USA nejspíše došlo v prvním čtvrtletí k výraznému zpomalení růstu, což by docela vystihovalo hospodářskou politiku současné americké administrativy. Tento týden vyjde také předběžná inflace v Německu a eurozóně za duben. Obojí se čeká na 2 %, když v tuto chvíli nejsou příliš důvody pro zesílení inflačních tlaků (slabý růst HDP, stále přísná měnová politika vzhledem k makro vývoji, pokles cen ropy a energií apod.). Proinflačním rizikem jsou tak jen ceny potravin, a především případná plošná cla, pokud by došlo k obchodní válce s USA či Čínou, která ale EU zatím nezavádí a spíše se jim bude chtít vyhnout. V pátek vyjdou v USA data z trhu práce, kdy se sice čeká stabilní míra nezaměstnanosti, nicméně také významné zpomalení tvorby nových pracovních míst. A ve středu pak bude zveřejněna také hodnota jádrové PCE inflace za duben. Dnes proběhnou volby v Kanadě. Ještě před nástupem Trumpa jasně vedli konzervativci, ale Trumpovy útoky na Kanadu zcela přeměnily náladu voličů směrem k liberální straně. Sobotní setkání Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského, které se konalo jen pár metrů od rakve papeže Františka v bazilice sv. Petra, možná přiblížilo uzavření dohody o příměří mezi Ukrajinou a Ruskem. Poté Trump kritizoval Rusko za nedávné raketové útoky na Ukrajinu. Dohodu, kterou prosazují USA, ale naráží na odpor ze strany Ukrajiny, protože formálně uznává nárok Ruska na Krym, de facto uznává jeho právo na další ukrajinská území, která okupuje, a vylučuje, že by se Ukrajina někdy připojila k NATO.
Obchodní válka jako stagflační past: Jak cla škrtí ekonomiku a podkopávají růst Nová studie přináší důležité poznatky o tom, jak destruktivní může být obchodní válka – nejen pro zahraniční vztahy, ale i pro samotnou domácí ekonomiku. Studie Auclerta, Rognlieho a Strauba poskytuje analytický rámec, který odhaluje, jak silné a rychlé jsou krátkodobé dopady obchodní války – nejen na obchodní bilanci, ale především na HDP a stabilitu ekonomiky. Ve druhé části vyhodnotíme dlouhodobé dopady obchodní války na ekonomiky. Model, který autoři využívají, je postaven na modifikovaném Novokeynesiánském rámci s mezinárodním obchodem a zohledněním dovozních vstupů. Základní zjištění je jednoduché, ale zásadní: dočasná cla vyvolávají recesi, pokud je elasticita dovozní substituce nižší než kombinovaná vážená elasticita exportů a mezitemporální substituce spotřeby. V případě USA je splnění této podmínky vysoce pravděpodobné. Spotřebitelé i firmy reagují odkladem nákupů, exporty oslabují kvůli ztrátě konkurenceschopnosti a domácí produkce není schopna pružně nahradit výpadky dovozu. Výsledkem je pokles HDP.
Na první pohled cla zlepšují obchodní bilanci – méně dovozu díky slabší domácí poptávce. Jenže to platí pouze v absenci odvety. Jakmile zahraniční partneři zareagují vlastními cly, propad vývozu je prudký, recese se prohlubuje a obchodní bilance se paradoxně zhoršuje. USA ztrácí podíl na globálních trzích, aniž by získaly odpovídající náhradu ve formě vyšší domácí produkce. Centrální banka může na tarifní šok reagovat uvolněním měnové politiky – snižuje sazby, čímž tlumí pokles poptávky. Současně však dochází k oslabení dolaru, což zdražuje dovoz. Výsledkem je stagflační situace: recese spojená s růstem cen, proti níž je měnová politika téměř bezmocná. Klasický trade-off mezi inflací a nezaměstnaností se rozpadá – šok působí negativně na obě strany. Tradiční teorie optimálních cel operuje s rovnováhou mezi zlepšením terms-of-trade a distorzními náklady. Studie ukazuje, že v krátkodobém horizontu přibývá ještě silnější efekt – výpadek produkce, který převažuje nad potenciálními přínosy. I malá cla s odvetou znamenají welfare ztrátu. To radikálně zpochybňuje racionální jádro protekcionistické strategie. Analýza ukazuje, že obchodní válka není nástrojem geopolitického vítězství, ale spíše ekonomickou autodestrukcí. V krátkodobém horizontu vede k recesi, inflaci a zhoršení obchodní bilance – zvláště pokud dojde k odvetným opatřením. Spojené státy, byť velké, ztratily více, než získaly. Klíčová otázka tedy není zda cla fungují, ale komu slouží. A odpověď je znepokojivá – rozhodně ne domácím spotřebitelům, podnikům ani ekonomice jako celku.
Dlouhodobé dopady americké obchodní války: když cla zdraží kapitál. Zastánce obchodních válek řekne, že to jsou pouze krátkodobé posuny v poptávce, obchodní bilance a směnných relací. Nedávná studie Davida Baqaeeho a Hannese Malmberga však ukazuje, že z dlouhodobé perspektivy tuto tradiční logiku zastiňuje mnohem silnější mechanismus: útlum kapitálové akumulace. Cla totiž zdražují investiční statky, které se ve Spojených státech z velké části vyrábějí nebo montují z dovážených komponentů. Vyšší relativní cena kapitálu vede firmy k omezování investic; kapitalizovaná ekonomika tak postupně ztrácí svou „svalovou hmotu“ a s ní i produktivitu práce. Autoři tento mechanismus vtělili do dynamického modelu s devíti regiony a šestadvaceti odvětvími, jenž sleduje nejen tok zboží, ale i tvorbu kapitálu a rozhodování domácností o úsporách. Simulace ukazují, že při vzájemném zavedení cel klesá reálná spotřeba amerických domácností o 2,6 % a mzdy o 3,7 %. Pokud by byl kapitál držen konstantní (jako ve starších modelech), pokles spotřeby by činil jen 0,6 %. Právě flexibilita kapitálové zásoby vysvětluje sílu negativního dopadu. Razance efektu tedy pramení právě z pohyblivosti kapitálové zásoby. V případě EU jsou dlouhodobé efekty 13x nižší.
Odmyslí-li se odvetná opatření a Spojené státy by cla zavedly jednostranně, tradiční teorie optimálního tarifu by slibovala drobné zisky ze zlepšení směnných relací. Studie však dokládá, že i v tomto hypotetickém scénáři mizí původní výhoda – pokles kapitálu převáží zlepšení směnných relací. Z politického hlediska vyplývá z analýzy dvojí ponaučení. Zaprvé, cla nejsou jen dočasný „vyjednávací klacek“ – prodražují vstupy pro investice a dlouhodobě ořezávají růstový potenciál. Zadruhé, každé posouzení tarifní politiky musí pracovat s předpokladem, že kapitál se může měnit; jinak nepodchytí jádro hospodářských nákladů a riskuje hrubé podhodnocení škod. Obchodní války nejsou jen krátkodobé rozkolísání statistik. Mohou přetvořit strukturu celé ekonomiky – a to k horšímu.