CZ Ranní restart

Data z úřadů práce ke konci září vykazují 291 tisíc uchazečů a 265 tisíc volných pracovních míst. Rozdíl mezi oběma ukazateli se tak oproti konci srpna zvětšil o 3 tisíce na 26 tisíc. Jde o sezónně neočištěná data. Dlouhodobý průměr změny během září je sice výrazně větší (nárůst rozdílu o 19 tisíc coby odraz zejména absolventů škol přicházejících po prázdninách na úřady práce), což by mohlo budit dojem, že na českém trhu práce se namísto pokračujícího uvolňování začíná vracet vyšší napětí. Jenomže letos byly nestandardní, a to v opačném směru, letní měsíce: zatímco obvyklý by byl pokles uvedeného rozdílu o více než 20 tisíc, letos došlo k jeho zvýšení o 14 tisíc. zdá se tedy, že letos absolventi vyrazili na úřady práce radši už během prázdnin a nenechávali to až na září. Taktéž z dat úřadů práce vycházející ukazatel nezaměstnanosti zvaný podíl nezaměstnaných osob se během září zvýšil o desetinku na 3,9 %. Celkově tak za poslední tři měsíce tento ukazatel narostl o 3 desetiny, zatímco dlouhodobý průměrný vývoj v tomto období je stagnace. I z tohoto úhlu pohledu je tedy vidět, že na zdejším na trhu práce dochází k lehkému uvolňování. Naproti tomu ovšem další ukazatel nezaměstnanosti, obecná míra nezaměstnanosti z dílny ČSÚ (která je sezónně očištěná, takže není třeba její vývoj srovnávat s dlouhodobým normálem v daném období), v posledních třech měsících drobně klesl. Celkově to tedy vypadá spíš tak, že stav trhu práce se v poslední době nemění. A to by (spolu se svižným uzákoněným tempem růstu minimální mzdy a s návratem vládní ochoty zřetelně zvyšovat platy) mělo držet růst mezd na zvýšené úrovni: naše prognóza je pro letošek a příští rok 6,7 % a 5,7 %.

Maloobchodní tržby v srpnu po sezónním očištění narostly meziměsíčně o 0,1 %, meziroční o víc jak 5 %. Kolega Jirka Polanský k tomu ve včerejší Bleskovce napsal: „Data jsou lehce nad naším očekáváním, když jsme (...) čekali meziměsíční pokles o 0,2 %. V historických datech byla navíc provedena revize směrem nahoru, která posunula meziroční vývoj výše. Celkově tak dnešní data potvrzují pokračování příznivého vývoje v sektoru maloobchodu (...), za kterým stojí pokles inflace, růst reálných mezd a zlepšený sentiment domácností. Za nepatrným růstem maloobchodních tržeb (0,1 % meziměsíčně) stojí především tržby za prodeje pohonných hmot, které se kvůli poklesu jejich ceny výrazně zvýšily. Opačným směrem pak působily nižší tržby za prodeje potravin.“

Ještě větší příznivé překvapení přinesly srpnové výsledky německého průmyslu: pokles meziročně o 2,7 % byl oproti očekávání o zhruba procentní bod menší. I tak šlo ale jen o přibližnou kompenzaci mizerného červencového čísla. Dlouhodobější obrázek vývoje německého průmyslu je ale – přinejmenším v čistě statistickém smyslu – negativní: lze sledovat pomalý pokles produkce.

Důležitý detail: tento pokles lze pozorovat už od roku 2018. V pozadí jsou tedy nejen změny z posledních pěti let, jako jsou dopady pandemie a geopolitického napětí na mezinárodní dopravu nebo dopady chování Ruska a zeleného posunu na ceny energií, ale taky dlouhodobý přerod Číny z hladového odběratele v silného konkurenta, který se v posledních letech navíc pere se slabou domácí poptávkou, a tudíž chrlí své výrobní přebytky do zbytku světa s o to větší razancí. V posledních měsících slyšíme občas o zavírání některých německých fabrik. To samo o sobě může být pro napjatý německý trh práce dobrá zpráva, protože to může uvolňovat tamní pracovní sílu do jiných oblastí průmyslu, kde bude její využití vyšší.

My ovšem pozorujeme pokles produkce sektoru průmyslu jako celku. Ani ten by ještě nevadil, pokud by byl více než kompenzován posilováním sektoru služeb. Dnes už mnohaletá přibližná stagnace celkového německého HDP ale naznačuje, že tato přeměna se nedaří. Německo si je popsaných problémů vědomo. Jeho snahu o nalezení řešení ale brzdí zkostnatělý státní aparát a hloupá dluhová brzda. Brzda zakazuje federální vládě hospodařit se strukturálním schodkem přesahujícím 0,35 % HDP. To je směšně málo, a pro německou vládu je tak velmi těžké se pustit do jakýchkoliv větších veřejných investic. Pro srovnání: z návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky pro rok 2025, který poslala česká vláda do zdejšího parlamentu, plyne strukturální schodek v jejím hospodaření ve výši necelých tří procent HDP, přičemž celá tato částka (a ještě něco málo navíc) má jít na investice. Čtete dobře: občas se najde nějaká oblast, kde děláme věci líp než Němci. Tím myslím, že si předem neomezujeme prostor pro investice. Jestli ho využíváme správně, tedy jestli půjčené peníze investujeme skutečně racionálním způsobem, to už je druhá věc.