CZ Ranní restart
Ranni Restart , 12. Dec
Dnešní měnověpolitické jednání Řídícího výboru ECB skoční nejspíš rozhodnutím snížit eurovou depozitní sazbu na 3 %. Naproti tomu ČNB příští týden dle našeho (a odnedávna už i celotržního) očekávání nejspíš ponechá korunovou repo sazbu na úrovni 4 %. Rozdíl mezi základní korunovou a eurovou úrokovou sazbou tak bude 1 procentní bod, a na této úrovni nejspíš zůstane až do prvních měsíců příštího roku. Přitom ještě před rokem byl rozdíl v sazbách 3 pb, před dvěma lety dokonce 5 pb.
Není pak divu, že podíl firemních úvěrů čerpaných v eurech v letech 2022-2023 z předchozích úrovní kolem 1/3 prudce narostl. Začátkem letošního roku dosáhl úrovně lehce nad 50 % – a tam od té doby zhruba stagnuje.
Česko, Slovensko a Rakousko tlačí na německé zákonodárce, aby ještě do konce letoška schválili zrušení poplatku za tranzit plynu přes německé území. Německo sice v květnu zrušení poplatku slíbilo, ale po rozpadu tamní vládní koalice začíná hrozit, že ke schválení novely příslušného zákona jen tak nedojde. A to by mohlo vést v uvedených zemích ke zvýšení cen plynu, protože na konci letoška vyprší smlouva o tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu, a ta tuto smlouvu nehodlá prodloužit.
Podle dat zveřejněných ministerstvem financí skončilo hospodaření samospráv (obcí, krajů a dobrovolných svazků obcí) za letošní tři čtvrtletí v přebytku přes 78 mld. Kč (což je o 1,7 % víc než za stejné období roku 2023). Samosprávy neboli „jiné než centrální vlády“ tak mají ve svých „územní rozpočtech“ letos nakročeno k desítkám miliard přebytku. Tímto přebytkem sníží deficit celého vládního sektoru, zatímco centrální vláda „přispěje“ naopak deficitem, a to nejspíš někde mezi 250 a 300 mld. Kč. České necentrální vlády mají mnohamiliardové celoroční přebytky nepřetržitě od roku 2013. Výsledkem je pak rostoucí převis jejich finančních aktiv (což jsou primárně peníze na bankovních účtech) nad jejich dluhy. MF ČR hodnotí tuto situaci v oficiálním komentáři velmi diplomaticky: „Přes celkově pozitivní výsledky vyvolává současná situace otázky, zda jsou přebytky územních rozpočtů dostatečně využívány pro investice do rozvoje infrastruktury a zlepšení veřejných služeb.“
Méně diplomatický pohled je ten, že rozpočtové určení daní je nastaveno příliš ve prospěch samospráv, které nejsou schopny nakumulované přebytky utratit. Kdyby se z účtů samospráv řekněme 250 mld. Kč (tedy ani ne polovina zůstatků na těchto účtech) nějakým politickým zázrakem přesunulo na účty centrální vlády (která by mohla vytvořit o to méně nového dluhu), český stát by na úrocích ušetřil ročně několik miliard Kč. Výnosy u nyní nově prodávaných státních dluhopisů jsou totiž těsně pod 4 %, zatímco úrokové sazby na účtech, kde samosprávy „suší“ své úspory, jsou jistě daleko nižší. Příjem z této operace by tedy byl podobný jako například u zrušení výjimky ze spotřební daně pro tiché víno; podobná je ovšem i politická neprůchodnost takového kroku. Samosprávy by jistě řekly „to jsou naše peníze, na ty nám nesahejte“, na což by se ale z pohledu zdejších daňových poplatníků dalo odpovědět „nikoliv, to jsou naše peníze, a jejich dlouhodobé uložení na běžném, nebo nanejvýš termínovaném účtu – když už od nás jednou byly tyhle peníze vybrány – rozhodně není jejich nejlepším využitím.“
Není pak divu, že podíl firemních úvěrů čerpaných v eurech v letech 2022-2023 z předchozích úrovní kolem 1/3 prudce narostl. Začátkem letošního roku dosáhl úrovně lehce nad 50 % – a tam od té doby zhruba stagnuje.
Česko, Slovensko a Rakousko tlačí na německé zákonodárce, aby ještě do konce letoška schválili zrušení poplatku za tranzit plynu přes německé území. Německo sice v květnu zrušení poplatku slíbilo, ale po rozpadu tamní vládní koalice začíná hrozit, že ke schválení novely příslušného zákona jen tak nedojde. A to by mohlo vést v uvedených zemích ke zvýšení cen plynu, protože na konci letoška vyprší smlouva o tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu, a ta tuto smlouvu nehodlá prodloužit.
Podle dat zveřejněných ministerstvem financí skončilo hospodaření samospráv (obcí, krajů a dobrovolných svazků obcí) za letošní tři čtvrtletí v přebytku přes 78 mld. Kč (což je o 1,7 % víc než za stejné období roku 2023). Samosprávy neboli „jiné než centrální vlády“ tak mají ve svých „územní rozpočtech“ letos nakročeno k desítkám miliard přebytku. Tímto přebytkem sníží deficit celého vládního sektoru, zatímco centrální vláda „přispěje“ naopak deficitem, a to nejspíš někde mezi 250 a 300 mld. Kč. České necentrální vlády mají mnohamiliardové celoroční přebytky nepřetržitě od roku 2013. Výsledkem je pak rostoucí převis jejich finančních aktiv (což jsou primárně peníze na bankovních účtech) nad jejich dluhy. MF ČR hodnotí tuto situaci v oficiálním komentáři velmi diplomaticky: „Přes celkově pozitivní výsledky vyvolává současná situace otázky, zda jsou přebytky územních rozpočtů dostatečně využívány pro investice do rozvoje infrastruktury a zlepšení veřejných služeb.“
Méně diplomatický pohled je ten, že rozpočtové určení daní je nastaveno příliš ve prospěch samospráv, které nejsou schopny nakumulované přebytky utratit. Kdyby se z účtů samospráv řekněme 250 mld. Kč (tedy ani ne polovina zůstatků na těchto účtech) nějakým politickým zázrakem přesunulo na účty centrální vlády (která by mohla vytvořit o to méně nového dluhu), český stát by na úrocích ušetřil ročně několik miliard Kč. Výnosy u nyní nově prodávaných státních dluhopisů jsou totiž těsně pod 4 %, zatímco úrokové sazby na účtech, kde samosprávy „suší“ své úspory, jsou jistě daleko nižší. Příjem z této operace by tedy byl podobný jako například u zrušení výjimky ze spotřební daně pro tiché víno; podobná je ovšem i politická neprůchodnost takového kroku. Samosprávy by jistě řekly „to jsou naše peníze, na ty nám nesahejte“, na což by se ale z pohledu zdejších daňových poplatníků dalo odpovědět „nikoliv, to jsou naše peníze, a jejich dlouhodobé uložení na běžném, nebo nanejvýš termínovaném účtu – když už od nás jednou byly tyhle peníze vybrány – rozhodně není jejich nejlepším využitím.“