CZ Ranní restart
Ranni Restart , 29. Jan
Tržby v české gastronomii loni oproti roku 2023 podle dat společnosti Dotykačka po očištění o inflaci klesly o 6 %. Doprovodný komentář představitelů Dotykačky a sekce gastronomie Hospodářské komory jako hlavní příčinu tohoto negativního vývoje označil zejména zářijové povodně. Příslušná oficiální data ČSÚ za loňský rok jsou sice zatím dostupná jen do listopadu, nicméně i tak z nich lze rozpoznat, že povodně byly jen malou částí mnohem negativnějšího dlouhodobějšího obrázku: české stravování, a ještě víc ubytování procházejí z hlediska reálné produkce neveselými roky.
Přestože dopady covidu už jsou jistě dávno vymazány, obě tato odvětví služeb jsou (po všech potřebných očištěních) hluboko pod úrovněmi roku 2019: stravování o zhruba 20 % níž, ubytování dokonce o víc než 25 % níž. Přitom ale sektor služeb jako celek už úroveň roku 2019 překonal (byť jen těsně). To je vlastně docela slušný výkon, protože celá spotřeba domácností, tedy nákupy zboží a služeb, je pořád ještě pár procent pod úrovní roku 2019. Služby tedy zřejmě za tu dobu v nákupech českých domácností objemově mírně posílily na úkor zboží. Druhé vysvětlení je, že byl výkon služeb „vytažen“ nad vývoj spotřeby českých domácností tím, že o české služby měli větší zájem cizinci (tedy že se zvýšil vývoz služeb). Tradičně bychom ovšem čekali, že si budou cizinci od české ekonomiky kupovat služby především právě v oborech HOREKA (gastronomie, ubytování). Data tedy působí dojmem, že se Česku daří vyvážet spíš jiné služby než ty tradiční. Které by to mohly být?
Mizerný vývoj služeb HOREKA kompenzuje v rámci celku služeb (tj. je už vysoko nad svými výkony z roku 2019) především oblast ICT a v menší míře profesní služby a služby v oblasti nemovitostí (tedy prodeje a pronájmy, kde propad nákupů domů a bytů v důsledku vysokých úrokových sazeb v minulých letech byl snad kompenzován vyšším „ruchem“ spojeným s přílivem stovek tisíců běženců z Ukrajiny). Zejména slušný vývoj služeb ICT se možná dá brát jako drobný příznivý signál posouvání české ekonomiky pryč z pozice pouhé „umaštěné montovny“. Potíže českých hospodských a hoteliérů se dají vcelku intuitivně vysvětlit cenovým vývojem: právě v této oblasti spotřebitelských útrat totiž od roku 2019 došlo k největšímu cenovému skoku (o 66 %) – dokonce většímu než v segmentu bydlení (kam řadíme energie). A kdo hodně zdražuje, nesmí se divit, že přichází o zakázky…
Podle prezidenta Svazu německého průmyslu (BDI) je německá ekonomika v hluboké krizi. Její hrubý domácí produkt se letos pravděpodobně sníží o 0,1 procenta (dle průzkumu Reuters trhy čekají hodnotu +0,4 %). Ve skutečnosti bychom spíš než o hluboké krizi měli mluvit o vleklé stagnaci: za roky 2023-2025 by tak německá ekonomika klesla o 0,5 %. V období, kdy celá eurozóna povyroste (dle prognózy Evropské komise) o minimálně 2 %, by ale samozřejmě šlo o ostudný výsledek.
V tomto kontextu je zajímavá zpráva, že německý automobilový koncern Volkswagen jednal o možnosti investovat do svých závodů v Německu, které chce uzavřít, s čínskými partnery. Buď jsou Číňané lepší podnikatelé, protože vidí možnost zisku tam, kde ji Němci nevidí, nebo jde z čínské strany o něco jiného než ekonomický zisk. Ani jedna z těchto možností není pro Německo (a potažmo i pro nás v Česku) nijak příznivá.
Přestože dopady covidu už jsou jistě dávno vymazány, obě tato odvětví služeb jsou (po všech potřebných očištěních) hluboko pod úrovněmi roku 2019: stravování o zhruba 20 % níž, ubytování dokonce o víc než 25 % níž. Přitom ale sektor služeb jako celek už úroveň roku 2019 překonal (byť jen těsně). To je vlastně docela slušný výkon, protože celá spotřeba domácností, tedy nákupy zboží a služeb, je pořád ještě pár procent pod úrovní roku 2019. Služby tedy zřejmě za tu dobu v nákupech českých domácností objemově mírně posílily na úkor zboží. Druhé vysvětlení je, že byl výkon služeb „vytažen“ nad vývoj spotřeby českých domácností tím, že o české služby měli větší zájem cizinci (tedy že se zvýšil vývoz služeb). Tradičně bychom ovšem čekali, že si budou cizinci od české ekonomiky kupovat služby především právě v oborech HOREKA (gastronomie, ubytování). Data tedy působí dojmem, že se Česku daří vyvážet spíš jiné služby než ty tradiční. Které by to mohly být?
Mizerný vývoj služeb HOREKA kompenzuje v rámci celku služeb (tj. je už vysoko nad svými výkony z roku 2019) především oblast ICT a v menší míře profesní služby a služby v oblasti nemovitostí (tedy prodeje a pronájmy, kde propad nákupů domů a bytů v důsledku vysokých úrokových sazeb v minulých letech byl snad kompenzován vyšším „ruchem“ spojeným s přílivem stovek tisíců běženců z Ukrajiny). Zejména slušný vývoj služeb ICT se možná dá brát jako drobný příznivý signál posouvání české ekonomiky pryč z pozice pouhé „umaštěné montovny“. Potíže českých hospodských a hoteliérů se dají vcelku intuitivně vysvětlit cenovým vývojem: právě v této oblasti spotřebitelských útrat totiž od roku 2019 došlo k největšímu cenovému skoku (o 66 %) – dokonce většímu než v segmentu bydlení (kam řadíme energie). A kdo hodně zdražuje, nesmí se divit, že přichází o zakázky…
Podle prezidenta Svazu německého průmyslu (BDI) je německá ekonomika v hluboké krizi. Její hrubý domácí produkt se letos pravděpodobně sníží o 0,1 procenta (dle průzkumu Reuters trhy čekají hodnotu +0,4 %). Ve skutečnosti bychom spíš než o hluboké krizi měli mluvit o vleklé stagnaci: za roky 2023-2025 by tak německá ekonomika klesla o 0,5 %. V období, kdy celá eurozóna povyroste (dle prognózy Evropské komise) o minimálně 2 %, by ale samozřejmě šlo o ostudný výsledek.
V tomto kontextu je zajímavá zpráva, že německý automobilový koncern Volkswagen jednal o možnosti investovat do svých závodů v Německu, které chce uzavřít, s čínskými partnery. Buď jsou Číňané lepší podnikatelé, protože vidí možnost zisku tam, kde ji Němci nevidí, nebo jde z čínské strany o něco jiného než ekonomický zisk. Ani jedna z těchto možností není pro Německo (a potažmo i pro nás v Česku) nijak příznivá.