CZ Ranní restart
Ranni Restart , 11. Feb
Podle dat z Úřadů práce stoupla míra nezaměstnanosti (přesněji řečeno podíl nezaměstnaných osob) v lednu na 4,3 % z úrovně 4,1 % zjištěné na konci prosince. Nárůst v tomto rozsahu byl očekáván, koneckonců odpovídá dlouhodobému průměru nárůstů tohoto ukazatele z prosince do lednu (čísla z ÚP nejsou nijak sezónně očišťována). Jinak řečeno, nejde o signál, že by napětí na trhu práce ochabovalo. Práci přes úřad hledalo lehce přes 320 tisíc lidí, volných míst bylo lehce přes 83.323.
Kdo sleduje tyto statistiky trochu bedlivě, asi ho údaj o počtu volných míst zarazí. Oproti prosinci je totiž jen zhruba třetinový. Nejde ale o projev náhlého snížení ochoty firem najímat nové lidi, nýbrž o odraz novely zákona o zaměstnanosti, podle níž jsou neobsazená volná místa po 6 měsících automaticky vyřazována z databáze. Oněch náhle zmizelých více než 160 tisíc pracovních míst tedy bylo nahlášeno před víc než půl rokem. Úprava je to nejspíš rozumná, ale jako každá metodická změna to dělá lehkou analytickou neplechu: v příslušné časové řadě tak vzniká zub jako hrom.
Čína oznámila zvýšení cel na dovoz vybraného zboží ze Spojených států. Reaguje tak na opatření, k němuž minulý týden sáhla administrativa prezidenta Donalda Trumpa. Nová cla se liší podle konkrétních položek a dosahují až 15 % u uhlí a zkapalněného zemního plynu (LNG) a 10 % u ropy, zemědělských strojů a některých aut. Zatím tedy celní válka začala mezi USA a Čínou (a skoro začala mezi USA a Mexikem a USA a Kanadou). Evropa – včetně Česka, které je členem EU coby celní unie – čeká, s čím Trump přijde v jejím případě.
Pokud země A zvýší celní překážky dovozu ze země B, přičemž A i B jsou mimo EU, dopad na EU je jasný: někteří vývozci ze země B dojdou k závěru, že svou produkci budou schopni lépe uplatnit a/nebo že jim z ní poplyne vyšší zisk (než z vývozu do země A) v případě, že ji pošlou do EU. Aby ale odběratelé v EU koupili aspoň část z tohoto dodatečného dovozu, musí daný vývozce oproti ceně, za kterou svou produkci nabízel v EU doposud, nabídnout cenu nižší. Výsledkem by tedy měl být tlak na snižování inflace v EU a také horší časy (tj. větší konkurence) pro evropské dodavatele dané položky vedoucí k nárůstu nezaměstnanosti. (Tato úvaha by se ovšem zkomplikovala, pokud by aspoň některé clem postižené firmy v zemi B byl odběrateli firem z EU.) Na druhé straně ale odběratelé ze země A, kterým kvůli zvýšení cel zdražily vstupy ze země A, se můžou snažit kompenzovat snížení dodávek ze země B dodávkami z EU, a to i za tu cenu, že vývoz z EU se bude nově odehrávat za vyšší ceny než dosud. Výsledkem z tohoto pohledu by tedy měl být tlak na zvyšování inflace v EU a také lepší časy (tj. větší poptávka) pro evropské dodavatele dané položky vedoucí k poklesu nezaměstnanosti. (I tuto úvahu můžeme zkomplikovat: tentokrát předpokladem, že aspoň některé clem postižené firmy v zemi A jsou dodavateli firem v EU.)
Třetím efektem by bylo, pokud by se EU stala prostřednickou zemí, skrze niž by se produkce ze země B dostávala do země A – jako se to teď děje s produkcí z EU, která se mermomocí „snaží“ dostat do Ruska i přes sankce, a tak se tam dostává přes prostřednické země. Tento průtokový efekt by měl na evropskou ekonomiku malý dopad; je ale samozřejmě otázka, jak dlouho by si ho americká administrativa nechala líbit. Jak vidno, odhadnout celkové dopady, které by celní válka odehrávající se mimo EU měla na zdejší inflaci a ekonomickou aktivitu, je složité. Jakmile bude do celní války vtažena i samotná EU, bude to ještě složitější. Těm, kteří mají za úkol odhadovat dopady různých celních opatření, vůbec není co závidět.
Kdo sleduje tyto statistiky trochu bedlivě, asi ho údaj o počtu volných míst zarazí. Oproti prosinci je totiž jen zhruba třetinový. Nejde ale o projev náhlého snížení ochoty firem najímat nové lidi, nýbrž o odraz novely zákona o zaměstnanosti, podle níž jsou neobsazená volná místa po 6 měsících automaticky vyřazována z databáze. Oněch náhle zmizelých více než 160 tisíc pracovních míst tedy bylo nahlášeno před víc než půl rokem. Úprava je to nejspíš rozumná, ale jako každá metodická změna to dělá lehkou analytickou neplechu: v příslušné časové řadě tak vzniká zub jako hrom.
Čína oznámila zvýšení cel na dovoz vybraného zboží ze Spojených států. Reaguje tak na opatření, k němuž minulý týden sáhla administrativa prezidenta Donalda Trumpa. Nová cla se liší podle konkrétních položek a dosahují až 15 % u uhlí a zkapalněného zemního plynu (LNG) a 10 % u ropy, zemědělských strojů a některých aut. Zatím tedy celní válka začala mezi USA a Čínou (a skoro začala mezi USA a Mexikem a USA a Kanadou). Evropa – včetně Česka, které je členem EU coby celní unie – čeká, s čím Trump přijde v jejím případě.
Pokud země A zvýší celní překážky dovozu ze země B, přičemž A i B jsou mimo EU, dopad na EU je jasný: někteří vývozci ze země B dojdou k závěru, že svou produkci budou schopni lépe uplatnit a/nebo že jim z ní poplyne vyšší zisk (než z vývozu do země A) v případě, že ji pošlou do EU. Aby ale odběratelé v EU koupili aspoň část z tohoto dodatečného dovozu, musí daný vývozce oproti ceně, za kterou svou produkci nabízel v EU doposud, nabídnout cenu nižší. Výsledkem by tedy měl být tlak na snižování inflace v EU a také horší časy (tj. větší konkurence) pro evropské dodavatele dané položky vedoucí k nárůstu nezaměstnanosti. (Tato úvaha by se ovšem zkomplikovala, pokud by aspoň některé clem postižené firmy v zemi B byl odběrateli firem z EU.) Na druhé straně ale odběratelé ze země A, kterým kvůli zvýšení cel zdražily vstupy ze země A, se můžou snažit kompenzovat snížení dodávek ze země B dodávkami z EU, a to i za tu cenu, že vývoz z EU se bude nově odehrávat za vyšší ceny než dosud. Výsledkem z tohoto pohledu by tedy měl být tlak na zvyšování inflace v EU a také lepší časy (tj. větší poptávka) pro evropské dodavatele dané položky vedoucí k poklesu nezaměstnanosti. (I tuto úvahu můžeme zkomplikovat: tentokrát předpokladem, že aspoň některé clem postižené firmy v zemi A jsou dodavateli firem v EU.)
Třetím efektem by bylo, pokud by se EU stala prostřednickou zemí, skrze niž by se produkce ze země B dostávala do země A – jako se to teď děje s produkcí z EU, která se mermomocí „snaží“ dostat do Ruska i přes sankce, a tak se tam dostává přes prostřednické země. Tento průtokový efekt by měl na evropskou ekonomiku malý dopad; je ale samozřejmě otázka, jak dlouho by si ho americká administrativa nechala líbit. Jak vidno, odhadnout celkové dopady, které by celní válka odehrávající se mimo EU měla na zdejší inflaci a ekonomickou aktivitu, je složité. Jakmile bude do celní války vtažena i samotná EU, bude to ještě složitější. Těm, kteří mají za úkol odhadovat dopady různých celních opatření, vůbec není co závidět.