CZ Ranní restart
Ranni Restart , 26. Feb
Růst cen průmyslových výrobců v lednu byl nečekaně slabý (mzm. 0,2 %; trh čekal 0,8 %). Naopak nepříjemně vysoký byl růst cen zemědělských výrobců (mzm. 1,5 %), který v meziročním vyjádření dosáhl už 9,1 %; z toho ceny rostlinné výroby rostly o téměř 7 %, ceny živočišné výroby o 12 %. Ve včerejší Bleskovce to kolega Jirka Polanský komentoval takto: „Vývoj cen v zemědělství je v současné době jeden z hlavních proinflačních faktorů v české ekonomice a dnešní data to potvrzují. Pro příští měsíce se tak nedá vyloučit další růst cen potravin v rámci spotřebitelské inflace.“
Jirka upozornil i na vývoj cen tržních služeb pro podniky. jejich meziměsíční pokles o 0,6 % „vnímáme jako překvapení, když ceny služeb jak v rámci cen výrobců, tak i u spotřebitelské inflace jsou střednědobě významným proinflačním faktorem. Za lednovým poklesem cen stály ceny reklamních služeb, bez tohoto vlivu naopak rostly ceny služeb pro podniky meziměsíčně ceny o 1,2 %. Proto je namístě obezřetnost a potřeba počkat na další data.“
Celkově vzato, kromě průmyslu „zůstává meziroční inflace nad 2 % i ve stavebnictví a u tržních služeb. Proto nečekáme změnu v postoji ČNB, která pravděpodobně zůstane obezřetná. ČNB zasedá v březnu a mírně se kloníme ke stabilitě sazeb. Bankovní rada se bude pravděpodobně rozhodovat mezi stabilitou sazeb a jejich mírným poklesem, a celkově se tak nedá vyloučit ani snížení o 25 bodů (…). Pro zbytek letošního roku čekáme dvojí snížení sazeb (srpen a listopad) a jedno dodatečné příští rok.“
Maďarská centrální banka rozhodla o ponechání základních úrokových sazeb na dosavadní úrovni (6,50 %), což se všeobecně čekalo. A není divu, že se MNB do uvolňování měnové politiky nechce: lednová inflace překvapila směrem nahoru (odskočila zhruba 2,5pb nad tříprocentní střed inflačního cíle MNB), přičemž podle vyjádření člena vedení MNB Virága na následné tiskové konferenci lze na jednorázové administrativní efekty svést jen část tohoto překvapení. Naši budapešťští kolegové čekají pro celý letošek inflaci na úrovni kolem 5 % s riziky spíš nahoru.
Na konec dnenšího RR jsme zařadil komentář pro lidovky.cz, kde vysvětluji makroekonomickou nesmyslnost požadavku na (skoro) vyrovnaný státní rozpočet, jakkoliv tento požadavek možná zní na první poslech rozumně. Bohužel se stal a pořád ještě je součástí německé ústavy a někteří z nás sní i o jeho zavedení v Česku. Snad je tedy na místě vysvětlit, proč bychom se touto cestou rozhodně vydat neměli (a proč by ji Němci měli rychle opustit).
Jirka upozornil i na vývoj cen tržních služeb pro podniky. jejich meziměsíční pokles o 0,6 % „vnímáme jako překvapení, když ceny služeb jak v rámci cen výrobců, tak i u spotřebitelské inflace jsou střednědobě významným proinflačním faktorem. Za lednovým poklesem cen stály ceny reklamních služeb, bez tohoto vlivu naopak rostly ceny služeb pro podniky meziměsíčně ceny o 1,2 %. Proto je namístě obezřetnost a potřeba počkat na další data.“
Celkově vzato, kromě průmyslu „zůstává meziroční inflace nad 2 % i ve stavebnictví a u tržních služeb. Proto nečekáme změnu v postoji ČNB, která pravděpodobně zůstane obezřetná. ČNB zasedá v březnu a mírně se kloníme ke stabilitě sazeb. Bankovní rada se bude pravděpodobně rozhodovat mezi stabilitou sazeb a jejich mírným poklesem, a celkově se tak nedá vyloučit ani snížení o 25 bodů (…). Pro zbytek letošního roku čekáme dvojí snížení sazeb (srpen a listopad) a jedno dodatečné příští rok.“
Maďarská centrální banka rozhodla o ponechání základních úrokových sazeb na dosavadní úrovni (6,50 %), což se všeobecně čekalo. A není divu, že se MNB do uvolňování měnové politiky nechce: lednová inflace překvapila směrem nahoru (odskočila zhruba 2,5pb nad tříprocentní střed inflačního cíle MNB), přičemž podle vyjádření člena vedení MNB Virága na následné tiskové konferenci lze na jednorázové administrativní efekty svést jen část tohoto překvapení. Naši budapešťští kolegové čekají pro celý letošek inflaci na úrovni kolem 5 % s riziky spíš nahoru.
Na konec dnenšího RR jsme zařadil komentář pro lidovky.cz, kde vysvětluji makroekonomickou nesmyslnost požadavku na (skoro) vyrovnaný státní rozpočet, jakkoliv tento požadavek možná zní na první poslech rozumně. Bohužel se stal a pořád ještě je součástí německé ústavy a někteří z nás sní i o jeho zavedení v Česku. Snad je tedy na místě vysvětlit, proč bychom se touto cestou rozhodně vydat neměli (a proč by ji Němci měli rychle opustit).