Ranní restart: udržitelnost, lidi, kecy a populismus
Ranni Restart , 20. May
Po Letem světem: telefonátu s Putinem oznámil Trump, že jednání o příměří s Ukrajinou budou zahájena okamžitě. Nicméně Putin pouze vyjádřil ochotu vypracovat „memorandum o možné budoucí mírové dohodě“, přičemž ignoroval výzvy k bezpodmínečnému třicetidennímu příměří. Jinými slovy, Putin proces neustále protahuje. Británie a EU oznámily dohodu o „obnovení“ vztahů po brexitu. Součástí dohody je obranný a bezpečnostní pakt, který umožňuje britským firmám podílet se na evropském fondu pro nákup zbraní. Úředníci se rovněž dohodli na usnadnění obchodu se zemědělskými produkty a na pokračování rozhovorů o programu mobility mladých. Britský premiér Starmer, prohlásil, že země se posouvá „od starých zatuchlých debat“ o brexitu. Británie, Kanada a Francie pohrozily Izraeli cílenými sankcemi poté, co premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že jeho země převezme kontrolu nad Gazou. Očekává se, zda i USA budou tento krok hodnotit negativně. Zatím největší letošní IPO CATL (4,6 mld. USD) začal obchodování v Hongkongu růstem o téměř 13 %. Mimochodem firma získala finanční prostředky na výstavbu nové továrny v Maďarsku. Americký Nejvyšší soud rozhodl, že Trumpova administrativa může zrušit deportační ochranu Venezuelanů. Téměř 350 000 Venezuelanů má v Americe dočasný legální status v rámci programu, který Bidenova administrativa prodloužila do roku 2026. Ministryně pro vnitřní bezpečnost Kristi Noemová prodloužení v únoru zrušila s tím, že představují hrozbu pro národní bezpečnost. Od té doby se tato otázka řeší u soudů.
Udržitelnost není jen o klimatu. Je i o lidech. Evropská unie si stanovila ambiciózní cíl: dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Strategie Fit-for-55 se stává páteří klimatické politiky, jejímž cílem je dramatické snížení emisí skleníkových plynů. Jenže nový ekonomický výzkum ukazuje, že bez důrazu na technologické inovace a sociální soudržnost může být tato cesta nejen nákladná – ale i politicky neudržitelná. Ekonomové Hochmuth, Krusell a Mitman simulovali dopady klimatické transformace pomocí dynamického modelu, který zohledňuje nejen produkci a spotřebu, ale i rozdíly mezi bohatými a chudými domácnostmi. Jejich závěry jsou varovné: politika postavená výhradně na uhlíkové dani – v modelu ve výši 168 % ceny fosilních energií – sice vede k potřebnému omezení emisí, ale zároveň snižuje HDP o 9,3 % a disproporčně zasahuje nízkopříjmové domácnosti. Proč? Protože energie pro chudší není volitelným výdajem, ale nezbytností. A její podíl na celkových výdajích je u nich výrazně vyšší než u domácností s vyššími příjmy. Model ukazuje, že ztráta blahobytu u chudších je o polovinu vyšší než u bohatých – a nově vzniklý dluh dosahuje téměř 40 % jejich ročního příjmu. Takový vývoj by zpochybnil nejen ekonomickou efektivitu transformace, ale i její společenskou legitimitu.
Existuje ale alternativa. Výrazný obrat nastává ve chvíli, kdy model zohlední růst energetické efektivity – tedy schopnost vyrábět a spotřebovávat energii s menšími ztrátami. Pokud by se EU dařilo zvyšovat energetickou produktivitu o 1,5 % ročně, není třeba dramaticky zdražovat energie. Naopak – HDP v novém stavu roste o 1,1 % a sociální dopady se výrazně zmírňují. Z toho plyne jasný závěr: uhlíková neutralita nemusí znamenat ekonomické ztráty – pokud je podpořena investicemi do inovací a energetické náročnosti. A právě to je klíčové pro českou ekonomiku, která patří mezi nejvíce energeticky náročné v celé EU. Pro firmy i domácnosti to znamená příležitost – cesta k vyšší odolnosti, konkurenceschopnosti a dlouhodobé prosperitě vede přes investice do úspor energie.
Klimatická debata je často vedena optikou environmentální udržitelnosti. Ale to nestačí. Pokud má být přechod k uhlíkové neutralitě životaschopný i z ekonomického a politického hlediska, musí být udržitelný i sociálně. To znamená: 1) Neignorovat dopady na nízkopříjmové domácnosti, které nesou relativně vyšší náklady. 2) Investovat do úspor a technologické modernizace, které snižují potřebu drastického zdanění uhlíku. 3) Vyhýbat se zjednodušeným receptům typu „zdanit a přerozdělit“, které mohou brzdit jak inovace, tak veřejnou podporu. Studie zároveň zdůrazňuje význam správného načasování opatření. Ekonomicky se vyplatí zavést vyšší uhlíkové daně co nejpozději – ale s dostatečným předstihem je oznámit. Tento postup však ignoruje kumulaci klimatických škod, které vznikají z dnešních emisí. Optimální strategie proto musí spojit předvídatelnost se zrychlením investic – ne pouze na straně zdanění, ale především na straně technologického pokroku.
Evropská klimatická politika stojí na rozcestí. Buď setrvá u nástrojů, které snižují emise za cenu vysokých sociálních a ekonomických nákladů, nebo se promění v růstovou a inovační strategii, která spojuje ekologické cíle s technologickou modernizací a sociální stabilitou. Chceme-li, aby klimatická transformace byla skutečně udržitelná ve všech významech toho slova, musí stát na investicích, inovacích a efektivitě – ne pouze na zdanění. Otázka pro evropské politiky proto nezní jen: „Jak rychle snížíme emise?“ Ale hlavně: „Jak investujeme do toho, aby se uhlíková neutralita stala realitou – a zároveň příležitostí pro všechny, nejen nákladem pro některé?“
A ještě tip na podcast: Kecy, politika a populisti. Byl jsem hostem pořadu Kecy & politika. Téma? Populismus a jeho dopad na ekonomiku a prosperitu země. Opřeli jsme se o rozsáhlou studii, která analyzovala populistické vlády ve 60 zemích světa od roku 1900 do 2020. Co ukázala data? Dlouhodobé negativní dopady na ekonomiku: díky populistické vládě je ekonomická úroveň o 10% nižší oproti nepopulistickým obdobím po 15 letech. Roste rychleji zadlužení země, ale i inflace Populisti vládnou v průměru dvakrát déle (8 let), ale jejich ekonomické dopady přetrvávají výrazně déle. Erodují instituce, které jsou klíčové pro dlouhodobou prosperitu: svobodné volby, soudy, média. Navzdory slibům nepomáhají těm, kteří jim nejvíce věří – nízkopříjmové skupiny. Proč populisté téměř nikdy nesplní, co slibují? Proč ekonomika pod jejich vedením trpí? Existuje obrana? Je řešením kvalitní vzdělávání? A proč se mu normální vlády věnují tak málo? Proč je společnost polarizovaná? Proč někteří chtějí revoluci? A taky o Survivors z Orlové.
Udržitelnost není jen o klimatu. Je i o lidech. Evropská unie si stanovila ambiciózní cíl: dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Strategie Fit-for-55 se stává páteří klimatické politiky, jejímž cílem je dramatické snížení emisí skleníkových plynů. Jenže nový ekonomický výzkum ukazuje, že bez důrazu na technologické inovace a sociální soudržnost může být tato cesta nejen nákladná – ale i politicky neudržitelná. Ekonomové Hochmuth, Krusell a Mitman simulovali dopady klimatické transformace pomocí dynamického modelu, který zohledňuje nejen produkci a spotřebu, ale i rozdíly mezi bohatými a chudými domácnostmi. Jejich závěry jsou varovné: politika postavená výhradně na uhlíkové dani – v modelu ve výši 168 % ceny fosilních energií – sice vede k potřebnému omezení emisí, ale zároveň snižuje HDP o 9,3 % a disproporčně zasahuje nízkopříjmové domácnosti. Proč? Protože energie pro chudší není volitelným výdajem, ale nezbytností. A její podíl na celkových výdajích je u nich výrazně vyšší než u domácností s vyššími příjmy. Model ukazuje, že ztráta blahobytu u chudších je o polovinu vyšší než u bohatých – a nově vzniklý dluh dosahuje téměř 40 % jejich ročního příjmu. Takový vývoj by zpochybnil nejen ekonomickou efektivitu transformace, ale i její společenskou legitimitu.
Existuje ale alternativa. Výrazný obrat nastává ve chvíli, kdy model zohlední růst energetické efektivity – tedy schopnost vyrábět a spotřebovávat energii s menšími ztrátami. Pokud by se EU dařilo zvyšovat energetickou produktivitu o 1,5 % ročně, není třeba dramaticky zdražovat energie. Naopak – HDP v novém stavu roste o 1,1 % a sociální dopady se výrazně zmírňují. Z toho plyne jasný závěr: uhlíková neutralita nemusí znamenat ekonomické ztráty – pokud je podpořena investicemi do inovací a energetické náročnosti. A právě to je klíčové pro českou ekonomiku, která patří mezi nejvíce energeticky náročné v celé EU. Pro firmy i domácnosti to znamená příležitost – cesta k vyšší odolnosti, konkurenceschopnosti a dlouhodobé prosperitě vede přes investice do úspor energie.
Klimatická debata je často vedena optikou environmentální udržitelnosti. Ale to nestačí. Pokud má být přechod k uhlíkové neutralitě životaschopný i z ekonomického a politického hlediska, musí být udržitelný i sociálně. To znamená: 1) Neignorovat dopady na nízkopříjmové domácnosti, které nesou relativně vyšší náklady. 2) Investovat do úspor a technologické modernizace, které snižují potřebu drastického zdanění uhlíku. 3) Vyhýbat se zjednodušeným receptům typu „zdanit a přerozdělit“, které mohou brzdit jak inovace, tak veřejnou podporu. Studie zároveň zdůrazňuje význam správného načasování opatření. Ekonomicky se vyplatí zavést vyšší uhlíkové daně co nejpozději – ale s dostatečným předstihem je oznámit. Tento postup však ignoruje kumulaci klimatických škod, které vznikají z dnešních emisí. Optimální strategie proto musí spojit předvídatelnost se zrychlením investic – ne pouze na straně zdanění, ale především na straně technologického pokroku.
Evropská klimatická politika stojí na rozcestí. Buď setrvá u nástrojů, které snižují emise za cenu vysokých sociálních a ekonomických nákladů, nebo se promění v růstovou a inovační strategii, která spojuje ekologické cíle s technologickou modernizací a sociální stabilitou. Chceme-li, aby klimatická transformace byla skutečně udržitelná ve všech významech toho slova, musí stát na investicích, inovacích a efektivitě – ne pouze na zdanění. Otázka pro evropské politiky proto nezní jen: „Jak rychle snížíme emise?“ Ale hlavně: „Jak investujeme do toho, aby se uhlíková neutralita stala realitou – a zároveň příležitostí pro všechny, nejen nákladem pro některé?“
A ještě tip na podcast: Kecy, politika a populisti. Byl jsem hostem pořadu Kecy & politika. Téma? Populismus a jeho dopad na ekonomiku a prosperitu země. Opřeli jsme se o rozsáhlou studii, která analyzovala populistické vlády ve 60 zemích světa od roku 1900 do 2020. Co ukázala data? Dlouhodobé negativní dopady na ekonomiku: díky populistické vládě je ekonomická úroveň o 10% nižší oproti nepopulistickým obdobím po 15 letech. Roste rychleji zadlužení země, ale i inflace Populisti vládnou v průměru dvakrát déle (8 let), ale jejich ekonomické dopady přetrvávají výrazně déle. Erodují instituce, které jsou klíčové pro dlouhodobou prosperitu: svobodné volby, soudy, média. Navzdory slibům nepomáhají těm, kteří jim nejvíce věří – nízkopříjmové skupiny. Proč populisté téměř nikdy nesplní, co slibují? Proč ekonomika pod jejich vedením trpí? Existuje obrana? Je řešením kvalitní vzdělávání? A proč se mu normální vlády věnují tak málo? Proč je společnost polarizovaná? Proč někteří chtějí revoluci? A taky o Survivors z Orlové.