Ranní restart: Proč scénáře vítězí nad předpověďmi — a jak nám to může zachránit krk
Ranni Restart , 9. Jun
Týdenní výhled (ft. Jirka): Tento týden bude oproti předchozímu o poznání klidnější, když vyjde jen několik málo makro dat. V české ekonomice budou dnes zveřejněna květnová data z úřadů práce, a to především podíl nezaměstnaných osob. Ten je nyní meziročně o zhruba půl procentního bodu vyšší a signalizuje pozvolné ochlazení na trhu práce (nicméně stále pravděpodobně zůstává lehce přehřátý). Z tohoto pohledu tak nemusí být aktuální vývoj vnímán negativně, protože nezaměstnanost je stále nízká a pravděpodobně se „jen“ zespodu blíží ke své neinflační rovnováze (tzv. NAIRU). Zítra vyjde finální odhad květnové inflace. Předběžný odhad byl 2,4 %, když trh čekal 2,1 %. Důvodem byl vyšší než očekávaný růst cen ve skupině „potraviny, alkohol a tabák“. Výraznější změnu celkového čísla nečekáme, nicméně v rámci konečného odhadu zveřejní ČSÚ detailní vývoj složek inflace. Ačkoliv celková inflace se pohybuje blízko 2 % a na první pohled jde o příznivý vývoj z pohledu ČNB, druhý pohled již ale tak ideální není. Inflace cen v sektoru služeb totiž podle předběžného odhadu zesílila ze 4,7 na 4,9 %, což je signál, že inflační tlaky jsou v části české ekonomiky stále zesílené, a bude potřeba držet sazby ČNB i nadále na restriktivní úrovni.
V rámci hlavních trhů vyjdou tento týden květnová data spotřebitelské inflace v USA. Ta by mohla mírně zesílit, ale stále zůstane relativně nízká. Na druhou stranu inflace je (nejen v USA) ovlivněna poklesem cen pohonných hmot, proto němuž jdou domácí inflační faktory. V nich by se mohl začít již pozvolna projevovat vliv hospodářské politiky D. Trumpa (především jeho cel), nicméně tento vliv bude zatím pravděpodobně spíše mírný. Důvodem je předzásobení dovozců před spuštěním cel, celková nejistota ohledně poptávky a také zpoždění v makro datech (obvykle chvíli trvá, než ekonomický šok ovlivní ostatní data). Každopádně během několika následujících čtvrtletních mají Trumpova cla potenciál zvýšit americkou inflaci o 1-2 procentní body podle toho, jak budou nakonec nastavena (v rámci rozumných možností). Spotřebitelské ceny v Číně v květnu meziročně klesly o 0,1 %, což znamenalo čtvrtý měsíc poklesu cen v řadě. Ceny výrobců propadly o 3,3 %. Minulý měsíc čínská vláda oznámila rozsáhlá stimulační opatření, ale důvěra spotřebitelů zůstává slabá. Dnes budou probíhat obchodní jednání mezi USA a Čínou. Dodavatelské řetězce trápí omezení vývozů sedmi vzácných zemin a souvisejících produktů z Číny, které jsou nezbytné pro automobilový průmysl a další odvětví. Uvidíme, jestli se podaří dohodnout zrychlení vydávání licencí, které je zpomalené ze strany Číny účelově jako tlak na USA, ale nejen USA. Rusko v sobotu zahájilo masivní útok drony a raketami na ukrajinské město Charkov, zatímco američtí představitelé varovali, že Moskva plánuje víceúrovňový útok na zemi. Rusko v posledních týdnech vystupňovalo údery na ukrajinská městská centra, protože mírové rozhovory mezi oběma stranami uvázly na mrtvém bodě. Nový útok na Charkov byl "nejsilnějším útokem" od roku 2022. Navzdory bombardování se Washington domnívá, že Kreml dosud neprovedl vážnou odvetu za útok ukrajinského dronu na ruské bombardéry z minulého víkendu. "Bude to obrovské, zákeřné a neúprosné," uvedl jeden ze západních diplomatů, přičemž analytici předpovídají, že Rusko se zaměří na ukrajinské vládní budovy.
Proč scénáře vítězí nad předpověďmi — a jak nám to může zachránit krk V době, kdy algoritmy předpovídají, co si dáme k večeři, jaké video si pustíme a kdo pravděpodobně vyhraje volby, by se mohlo zdát, že žijeme v éře bezprecedentní schopnosti „vědět, co přijde“. Jenže tato fascinace přesností — onou slibnou iluzí, že budoucnost lze zúžit na jedinou, konkrétní trajektorii — je nejen klamná, ale v mnoha ohledech i nebezpečná. Mnohem cennější, a často i praktičtější, je schopnost přemýšlet ve scénářích: neptat se „co se stane“, ale „co všechno by se mohlo stát — a co s tím uděláme?“ Přesné předpovědi jako past jistoty. Bodové (nebo také deterministické) předpovědi jsou lákavé. Nabízejí jasnost. Říkají nám, že příští středu bude 17 stupňů, že inflace klesne na 2,3 %, že umělá inteligence vezme 30 % pracovních míst do roku 2030. Problém? Tyto předpovědi nám dělají medvědí službu — dodávají falešný pocit kontroly nad světem, který se ve skutečnosti řídí chaosem, nejistotou a černými labutěmi. Jak ukazuje Tim Harford ve svém eseji o paradoxu předpovědi, často zjistíme, že i ty brilantní predikce, které se nakonec naplní, nikoho často k žádné akci nepřivedly. Například varování před pandemií v roce 2019, nebo simulace hurikánu v New Orleans, které byly sice přesné, ale bez dopadu. Byly to body, ne příběhy. A lidé na body reagují jen zřídka. Scénáře jako nástroj pro moudrost, ne pro přesnost. Scénářové myšlení oproti tomu není o tom uhodnout správně. Je to nástroj mentální flexibility. Jde o to představit si různé možné budoucnosti, z nichž žádná nemusí být ta pravá — a přesto mohou všechny pomoci. Scénáře připravují náš mozek na přechod ze zóny jistoty do teritoria nejistoty, aniž bychom upadli do paralýzy.
Harford připomíná, že nemocnice v Bostonu se sice netrefila do konkrétní hrozby, ale díky důkladné přípravě na různé scénáře byla schopna promptně reagovat na bombový útok. Tohle není o predikci, tohle je o resilienci, odolnosti – schopnosti udržet funkčnost i v nepředvídatelných podmínkách. Proč bodové předpovědi selhávají ve světě komplexity. Svět není stroj. Ekonomiky, klimatické systémy, sociální chování – to vše jsou komplexní adaptivní systémy, kde malý impuls může vést k nepředvídatelným změnám. Jakmile se snažíme tyto systémy předvídat „na jeden výsledek“, nutně podceníme dynamiku změny, nelinearitu a zpětné vazby. Scénáře místo toho modelují pluralitu, pracují s nejistotou jako vstupem, ne jako chybou. Neptají se „jaký je pravděpodobný vývoj?“, ale „co bychom dělali, kdyby…?“. A právě tímto způsobem posilují naši strategickou gramotnost.
Scénáře jako nástroj spolupráce a depolarizace. Zajímavým vedlejším efektem scénářového přemýšlení je i jeho politická a společenská hodnota. Jak ukazují výzkumy Barbarry Mellersové a Philipa Tetlocka, lidé, kteří se účastní scénářových cvičení a prognostických turnajů, se stávají mírnějšími ve svých postojích a lépe rozumí pozicím ostatních. To není náhoda: scénářové myšlení narušuje iluze jednoduchých odpovědí. Nutí nás vidět věci z různých úhlů, připouštět alternativy a chápat složitost. A právě to je dovednost, kterou dnešní polarizovaný svět zoufale potřebuje. Pojďme budoucnost psát jako příběh, ne jako tabulku. Ve světě posedlém daty a přesností není snadné obhajovat scénáře – příběhy bez jednoho správného konce. Ale právě tyto příběhy nás učí nejcennější dovednosti: empatii, představivost a připravenost. Předpovědi jsou tabulky. Scénáře jsou mapy. A v neznámém terénu, kde se mění počasí, hranice i cesty, je lepší mít mapu než jedno číslo.
V rámci hlavních trhů vyjdou tento týden květnová data spotřebitelské inflace v USA. Ta by mohla mírně zesílit, ale stále zůstane relativně nízká. Na druhou stranu inflace je (nejen v USA) ovlivněna poklesem cen pohonných hmot, proto němuž jdou domácí inflační faktory. V nich by se mohl začít již pozvolna projevovat vliv hospodářské politiky D. Trumpa (především jeho cel), nicméně tento vliv bude zatím pravděpodobně spíše mírný. Důvodem je předzásobení dovozců před spuštěním cel, celková nejistota ohledně poptávky a také zpoždění v makro datech (obvykle chvíli trvá, než ekonomický šok ovlivní ostatní data). Každopádně během několika následujících čtvrtletních mají Trumpova cla potenciál zvýšit americkou inflaci o 1-2 procentní body podle toho, jak budou nakonec nastavena (v rámci rozumných možností). Spotřebitelské ceny v Číně v květnu meziročně klesly o 0,1 %, což znamenalo čtvrtý měsíc poklesu cen v řadě. Ceny výrobců propadly o 3,3 %. Minulý měsíc čínská vláda oznámila rozsáhlá stimulační opatření, ale důvěra spotřebitelů zůstává slabá. Dnes budou probíhat obchodní jednání mezi USA a Čínou. Dodavatelské řetězce trápí omezení vývozů sedmi vzácných zemin a souvisejících produktů z Číny, které jsou nezbytné pro automobilový průmysl a další odvětví. Uvidíme, jestli se podaří dohodnout zrychlení vydávání licencí, které je zpomalené ze strany Číny účelově jako tlak na USA, ale nejen USA. Rusko v sobotu zahájilo masivní útok drony a raketami na ukrajinské město Charkov, zatímco američtí představitelé varovali, že Moskva plánuje víceúrovňový útok na zemi. Rusko v posledních týdnech vystupňovalo údery na ukrajinská městská centra, protože mírové rozhovory mezi oběma stranami uvázly na mrtvém bodě. Nový útok na Charkov byl "nejsilnějším útokem" od roku 2022. Navzdory bombardování se Washington domnívá, že Kreml dosud neprovedl vážnou odvetu za útok ukrajinského dronu na ruské bombardéry z minulého víkendu. "Bude to obrovské, zákeřné a neúprosné," uvedl jeden ze západních diplomatů, přičemž analytici předpovídají, že Rusko se zaměří na ukrajinské vládní budovy.
Proč scénáře vítězí nad předpověďmi — a jak nám to může zachránit krk V době, kdy algoritmy předpovídají, co si dáme k večeři, jaké video si pustíme a kdo pravděpodobně vyhraje volby, by se mohlo zdát, že žijeme v éře bezprecedentní schopnosti „vědět, co přijde“. Jenže tato fascinace přesností — onou slibnou iluzí, že budoucnost lze zúžit na jedinou, konkrétní trajektorii — je nejen klamná, ale v mnoha ohledech i nebezpečná. Mnohem cennější, a často i praktičtější, je schopnost přemýšlet ve scénářích: neptat se „co se stane“, ale „co všechno by se mohlo stát — a co s tím uděláme?“ Přesné předpovědi jako past jistoty. Bodové (nebo také deterministické) předpovědi jsou lákavé. Nabízejí jasnost. Říkají nám, že příští středu bude 17 stupňů, že inflace klesne na 2,3 %, že umělá inteligence vezme 30 % pracovních míst do roku 2030. Problém? Tyto předpovědi nám dělají medvědí službu — dodávají falešný pocit kontroly nad světem, který se ve skutečnosti řídí chaosem, nejistotou a černými labutěmi. Jak ukazuje Tim Harford ve svém eseji o paradoxu předpovědi, často zjistíme, že i ty brilantní predikce, které se nakonec naplní, nikoho často k žádné akci nepřivedly. Například varování před pandemií v roce 2019, nebo simulace hurikánu v New Orleans, které byly sice přesné, ale bez dopadu. Byly to body, ne příběhy. A lidé na body reagují jen zřídka. Scénáře jako nástroj pro moudrost, ne pro přesnost. Scénářové myšlení oproti tomu není o tom uhodnout správně. Je to nástroj mentální flexibility. Jde o to představit si různé možné budoucnosti, z nichž žádná nemusí být ta pravá — a přesto mohou všechny pomoci. Scénáře připravují náš mozek na přechod ze zóny jistoty do teritoria nejistoty, aniž bychom upadli do paralýzy.
Harford připomíná, že nemocnice v Bostonu se sice netrefila do konkrétní hrozby, ale díky důkladné přípravě na různé scénáře byla schopna promptně reagovat na bombový útok. Tohle není o predikci, tohle je o resilienci, odolnosti – schopnosti udržet funkčnost i v nepředvídatelných podmínkách. Proč bodové předpovědi selhávají ve světě komplexity. Svět není stroj. Ekonomiky, klimatické systémy, sociální chování – to vše jsou komplexní adaptivní systémy, kde malý impuls může vést k nepředvídatelným změnám. Jakmile se snažíme tyto systémy předvídat „na jeden výsledek“, nutně podceníme dynamiku změny, nelinearitu a zpětné vazby. Scénáře místo toho modelují pluralitu, pracují s nejistotou jako vstupem, ne jako chybou. Neptají se „jaký je pravděpodobný vývoj?“, ale „co bychom dělali, kdyby…?“. A právě tímto způsobem posilují naši strategickou gramotnost.
Scénáře jako nástroj spolupráce a depolarizace. Zajímavým vedlejším efektem scénářového přemýšlení je i jeho politická a společenská hodnota. Jak ukazují výzkumy Barbarry Mellersové a Philipa Tetlocka, lidé, kteří se účastní scénářových cvičení a prognostických turnajů, se stávají mírnějšími ve svých postojích a lépe rozumí pozicím ostatních. To není náhoda: scénářové myšlení narušuje iluze jednoduchých odpovědí. Nutí nás vidět věci z různých úhlů, připouštět alternativy a chápat složitost. A právě to je dovednost, kterou dnešní polarizovaný svět zoufale potřebuje. Pojďme budoucnost psát jako příběh, ne jako tabulku. Ve světě posedlém daty a přesností není snadné obhajovat scénáře – příběhy bez jednoho správného konce. Ale právě tyto příběhy nás učí nejcennější dovednosti: empatii, představivost a připravenost. Předpovědi jsou tabulky. Scénáře jsou mapy. A v neznámém terénu, kde se mění počasí, hranice i cesty, je lepší mít mapu než jedno číslo.