Ranní restart
Ranni Restart , 19. Mai
Tento týden bude klidnější. Za hlavní ekonomiky budou vycházet především různé předstihové indikátory. Nejzajímavější bude německé IFO a předběžné odhady PMI za Německo, eurozónu a USA. Především u Německa bude zajímavé sledovat, zdali se potvrdí data z poslední doby, kdy z Německa přicházejí jednak zlepšená makro data a spolu s tím se také zlepšuje nálada domácností i firem, což se může následně projevit ve zvýšených spotřebních a investičních výdajích.
V české ekonomice vyjdou ceny výrobců za duben. U průmyslových cen by mělo dojít k dalšímu poklesu, který je tažen především klesajícími cenami ropy. To je pro ekonomiku příznivé, když firmám klesají náklady. V ostatních sektorech jsou ale inflační tlaky zvýšené. Nejvíce je to v zemědělství, kde meziroční inflace byla v březnu téměř 9 % (a to proti únorů ještě zpomalila). Ve stavebnictví především z důvodu zlepšené poptávky postupně inflace zesílila na 3 %. A u služeb je inflace dlouhodobě zvýšená (nyní mezi 3 a 4 %), když oživení ekonomiky drží inflaci v sektoru služeb na zvýšené hladině (přesněji brzdí rychlost poklesu meziroční inflace u cen služeb směrem k cíli).
Podle předběžných dat poklesla v květnu spotřebitelská nálada v USA na 50,8 bodu. Není překvapení, že domácnosti se obávají dopadů politiky D. Trumpa, tedy očekávaného zesílení inflace a zhoršení vývoje HDP (respektive trhu práce). Co je zajímavé, již nejde jen o očekávání, ale zhoršuje se také hodnocení současných podmínek. Domácností v rámci hodnocení svých osobních financí v dotazníku odpovídají, že se jejich osobní příjmy propadly o zhruba 10 %. To je hodně a mělo by to být vidět výrazněji již v datech HDP za druhé čtvrtletí.
Zajímavá jsou inflační očekávání domácností pro nadcházející rok. Aktuálně očekávaná inflace za rok je nyní na 7,3 %, což je nejvíce od roku 1981. A vysoká jsou i očekávání pro příštích 5 let s očekávanou inflací za 5 let na 4,6 %. To celkem dobře vypovídá o celkových obavách amerických domácností, kteří po překonání inflačního šoku spojeného s pandemií covidu (fiskální expanze) a válkou na Ukrajině stojí na prahu nového vzedmutí inflačních tlaků. Je samozřejmě otázka, zdali především dlouhodobá inflační očekávání nejsou až příliš pesimistická. Pokud by totiž došlo k výraznějšímu útlumu spotřebitelské poptávky (růst nezaměstnanosti, případě i recese ekonomiky) poptávková část inflace by pravděpodobně střednědobě významně zpomalila.
V české ekonomice vyjdou ceny výrobců za duben. U průmyslových cen by mělo dojít k dalšímu poklesu, který je tažen především klesajícími cenami ropy. To je pro ekonomiku příznivé, když firmám klesají náklady. V ostatních sektorech jsou ale inflační tlaky zvýšené. Nejvíce je to v zemědělství, kde meziroční inflace byla v březnu téměř 9 % (a to proti únorů ještě zpomalila). Ve stavebnictví především z důvodu zlepšené poptávky postupně inflace zesílila na 3 %. A u služeb je inflace dlouhodobě zvýšená (nyní mezi 3 a 4 %), když oživení ekonomiky drží inflaci v sektoru služeb na zvýšené hladině (přesněji brzdí rychlost poklesu meziroční inflace u cen služeb směrem k cíli).
Podle předběžných dat poklesla v květnu spotřebitelská nálada v USA na 50,8 bodu. Není překvapení, že domácnosti se obávají dopadů politiky D. Trumpa, tedy očekávaného zesílení inflace a zhoršení vývoje HDP (respektive trhu práce). Co je zajímavé, již nejde jen o očekávání, ale zhoršuje se také hodnocení současných podmínek. Domácností v rámci hodnocení svých osobních financí v dotazníku odpovídají, že se jejich osobní příjmy propadly o zhruba 10 %. To je hodně a mělo by to být vidět výrazněji již v datech HDP za druhé čtvrtletí.
Zajímavá jsou inflační očekávání domácností pro nadcházející rok. Aktuálně očekávaná inflace za rok je nyní na 7,3 %, což je nejvíce od roku 1981. A vysoká jsou i očekávání pro příštích 5 let s očekávanou inflací za 5 let na 4,6 %. To celkem dobře vypovídá o celkových obavách amerických domácností, kteří po překonání inflačního šoku spojeného s pandemií covidu (fiskální expanze) a válkou na Ukrajině stojí na prahu nového vzedmutí inflačních tlaků. Je samozřejmě otázka, zdali především dlouhodobá inflační očekávání nejsou až příliš pesimistická. Pokud by totiž došlo k výraznějšímu útlumu spotřebitelské poptávky (růst nezaměstnanosti, případě i recese ekonomiky) poptávková část inflace by pravděpodobně střednědobě významně zpomalila.