Ranní restart: Evropa mezi Čínou a USA
Ranni Restart , 1. Juli
Americký senát projednává „One Big Beautiful Bill”, který má téměř 1000 stran. Republikáni doufají, že zákon schválí do 4. července, ale mohou si dovolit ztratit pouze tři hlasy v Senátu. A vypadá to, že už dva ztratili. Začíná akce ECB s Sintře, kde budou centrální bankéři diskutovat aktuální výzvy měnové politiky. Mimo jiné i nezávislost centrální bank, kterou teď pokouší například Donald Trump. Ten opět rozjel ofenzivu proti Fedu. A tentokrát přitvrzuje. V televizním rozhovoru nazval šéfa Fedu Jeroma Powella „hloupým“ a oznámil, že už brzy přijde někdo, kdo „konečně sníží sazby“. K tomu přídal výzvu, aby Fed snižoval sazby, optimálně na 1 procento. Jde o nebezpečný útok na instituci, která má být nezávislá. Ano, Trump potřebuje levné peníze: plánuje masivní daňové škrty a ví, že vyšší sazby zdražují obsluhu dluhu. Jenže Fed není nástroj Bílého domu. Má chránit stabilitu měny, ne financovat deficitní rozpočty. Powell zůstává zatím klidný, ale tlak sílí – včetně výhrůžek, že Trump jmenuje nástupce dřív, než Powellovi skončí mandát. Pokud centrální banka ustoupí, ztratí víc než jen tvář. Ztratí důvěru trhu, domácností, firem. A bez důvěry je monetární politika jen tiskárna papíru. Fed už dávno není jen technokratický orgán. Stal se politickým bojištěm – a jeho výsledek ovlivní dolar, investice, i stabilitu globálního finančního systému. USD nadále oslabuje, ačkoliv výnosy státních dluhopisů zůstávají vysoké.
Mark Zuckerberg řekl, že Meta vytvoří novou divizi zaměřenou na „superinteligenci“. V jejím čele bude stát Alexandr Wang,, do jehož startupu Meta tento měsíc investovala 14 miliard dolarů. V interním memorandu s typickou skromností řekl zaměstnancům, že „to bude začátek nové éry pro lidstvo“. Zdá se, že po dvou měsících ofenzíva Ruska na Ukrajině slábne. Například se Rusku nepodařilo obsadit logistické centrum Pokrovsk, kde soustředilo asi 110 000 vojáků. Podle informací z fronty jsou ruské útoky stále častěji prováděny vojáky na motocyklech, kteří se snaží způsobit chaos za ukrajinskými liniemi. Ukrajina je likviduje drony. Podle odhadů Rusko vyrábí o 66 % více balistických raket.
Evropa mezi Čínou a Amerikou: Lekce z obchodního šoku Evropa dnes stojí před klíčovou strategickou volbou: jak se vypořádat s globálním přeskupením výrobních řetězců, technologickou rivalitou a protekcionismem, který opět získává na síle. Zkušenost USA s tzv. "China shockem", jak jej popsal ekonom David Autor, nabízí cenné varování – nejen o tom, co nefungovalo, ale i o tom, čemu by se Evropa měla za každou cenu vyhnout. První šok: Co se stalo v Americe David Autor spočítal, že mezi lety 1999 a 2011 způsobil prudký nárůst dovozu z Číny ztrátu zhruba dvou milionů pracovních míst ve výrobě ve Spojených státech. Nejhůře postižené byly regiony závislé na tradiční průmyslové výrobě. Zatímco spotřebitelé získali levnější zboží, pracovníci v Hickory, Severní Karolíně, ztratili živobytí, identitu a naději. Reakce americké vlády byla pozdní a nekoordinovaná. Sociální sít nedokázala zachytit padající pracovníky, a absence proaktivních investic do rekvalifikace a inovací pouze prohloubila krizi. Druhý omyl: Protekcionismus jako zástěrka Autor dnes varuje, že nový přístup Donalda Trumpa – dramatické tarify na čínské zboží – jen posiluje hospodářskou nestabilitu. Místo cílené ochrany klíčových sektorů, jako jsou polovodiče, elektromobily či umělá inteligence, vzniká plošná daňová zátěž, která poškozuje i americké vývozce a odrazuje investory. Trumpova politika ilustruje nebezpečný paradox: ve snaze zabránit dalšímu šoku se vytváří prostředí, které může vyvolat nový, tentokrát „autogenní“, ekonomický otřes. Nepředvídatelnost obchodní politiky a narušení dodavatelských řetězců způsobují, že i firmy přesouvající výrobu z Číny – například do Vietnamu – čelí novým, nečekaným bariérám.
Poučení pro Evropu: Neopakovat americké chyby Evropa se může poučit. Německý automobilový průmysl, francouzská jaderná energetika či italské strojírenství čelí podobným výzvám jako kdysi americké továrny. Čína již není „dílnou světa“ – transformuje se na high-tech impérium, které dominuje v sektorech budoucnosti. Evropa musí učinit tři klíčové kroky: 1. Cílené investice, ne plošné bariéry: Podobně jako Čína či USA s programem CHIPS Act, musí EU identifikovat strategické oblasti – kvantové technologie, obnovitelné zdroje, pokročilou výrobu – a masivně do nich investovat. Ne však formou necílených dotací, ale ve spojení s výzkumem, veřejnými zakázkami a podporou startupů. 2. Společný evropský přístup: Roztříštěnost národních politik je smrtící. Společná průmyslová strategie EU, založená na jednotném trhu, koordinaci a sdílení rizik, je podmínkou přežití v globální konkurenci. 3. Sociální mobilita jako pojistka: Zatímco USA podcenily lidský aspekt transformace, Evropa by měla zúročit své silné stránky: přístup k rekvalifikaci, aktivní politiku zaměstnanosti a robustní sociální stát. Je třeba investovat do lidí stejně jako do továren.
Být chytrý, ne nostalgický Autorův pohled je cenný právě svou dvojí kritikou: varuje před dogmatickým vírou v trh, ale i před destruktivním nacionalistickým protekcionismem. Pro Evropu je to výzva k inteligentnímu pragmatismu. Nevracet se do minulosti, ale vybírat si bitvy, které skutečně stojí za to vyhrát. Evropský přístup musí stát na modernizaci, spolupráci a inovaci. Jinak riskujeme, že až příště přijde další globální otřes, bude nás čekat vlastní „Evropský šok“ – a nebude koho obviňovat, než sami sebe.
Mark Zuckerberg řekl, že Meta vytvoří novou divizi zaměřenou na „superinteligenci“. V jejím čele bude stát Alexandr Wang,, do jehož startupu Meta tento měsíc investovala 14 miliard dolarů. V interním memorandu s typickou skromností řekl zaměstnancům, že „to bude začátek nové éry pro lidstvo“. Zdá se, že po dvou měsících ofenzíva Ruska na Ukrajině slábne. Například se Rusku nepodařilo obsadit logistické centrum Pokrovsk, kde soustředilo asi 110 000 vojáků. Podle informací z fronty jsou ruské útoky stále častěji prováděny vojáky na motocyklech, kteří se snaží způsobit chaos za ukrajinskými liniemi. Ukrajina je likviduje drony. Podle odhadů Rusko vyrábí o 66 % více balistických raket.
Evropa mezi Čínou a Amerikou: Lekce z obchodního šoku Evropa dnes stojí před klíčovou strategickou volbou: jak se vypořádat s globálním přeskupením výrobních řetězců, technologickou rivalitou a protekcionismem, který opět získává na síle. Zkušenost USA s tzv. "China shockem", jak jej popsal ekonom David Autor, nabízí cenné varování – nejen o tom, co nefungovalo, ale i o tom, čemu by se Evropa měla za každou cenu vyhnout. První šok: Co se stalo v Americe David Autor spočítal, že mezi lety 1999 a 2011 způsobil prudký nárůst dovozu z Číny ztrátu zhruba dvou milionů pracovních míst ve výrobě ve Spojených státech. Nejhůře postižené byly regiony závislé na tradiční průmyslové výrobě. Zatímco spotřebitelé získali levnější zboží, pracovníci v Hickory, Severní Karolíně, ztratili živobytí, identitu a naději. Reakce americké vlády byla pozdní a nekoordinovaná. Sociální sít nedokázala zachytit padající pracovníky, a absence proaktivních investic do rekvalifikace a inovací pouze prohloubila krizi. Druhý omyl: Protekcionismus jako zástěrka Autor dnes varuje, že nový přístup Donalda Trumpa – dramatické tarify na čínské zboží – jen posiluje hospodářskou nestabilitu. Místo cílené ochrany klíčových sektorů, jako jsou polovodiče, elektromobily či umělá inteligence, vzniká plošná daňová zátěž, která poškozuje i americké vývozce a odrazuje investory. Trumpova politika ilustruje nebezpečný paradox: ve snaze zabránit dalšímu šoku se vytváří prostředí, které může vyvolat nový, tentokrát „autogenní“, ekonomický otřes. Nepředvídatelnost obchodní politiky a narušení dodavatelských řetězců způsobují, že i firmy přesouvající výrobu z Číny – například do Vietnamu – čelí novým, nečekaným bariérám.
Poučení pro Evropu: Neopakovat americké chyby Evropa se může poučit. Německý automobilový průmysl, francouzská jaderná energetika či italské strojírenství čelí podobným výzvám jako kdysi americké továrny. Čína již není „dílnou světa“ – transformuje se na high-tech impérium, které dominuje v sektorech budoucnosti. Evropa musí učinit tři klíčové kroky: 1. Cílené investice, ne plošné bariéry: Podobně jako Čína či USA s programem CHIPS Act, musí EU identifikovat strategické oblasti – kvantové technologie, obnovitelné zdroje, pokročilou výrobu – a masivně do nich investovat. Ne však formou necílených dotací, ale ve spojení s výzkumem, veřejnými zakázkami a podporou startupů. 2. Společný evropský přístup: Roztříštěnost národních politik je smrtící. Společná průmyslová strategie EU, založená na jednotném trhu, koordinaci a sdílení rizik, je podmínkou přežití v globální konkurenci. 3. Sociální mobilita jako pojistka: Zatímco USA podcenily lidský aspekt transformace, Evropa by měla zúročit své silné stránky: přístup k rekvalifikaci, aktivní politiku zaměstnanosti a robustní sociální stát. Je třeba investovat do lidí stejně jako do továren.
Být chytrý, ne nostalgický Autorův pohled je cenný právě svou dvojí kritikou: varuje před dogmatickým vírou v trh, ale i před destruktivním nacionalistickým protekcionismem. Pro Evropu je to výzva k inteligentnímu pragmatismu. Nevracet se do minulosti, ale vybírat si bitvy, které skutečně stojí za to vyhrát. Evropský přístup musí stát na modernizaci, spolupráci a inovaci. Jinak riskujeme, že až příště přijde další globální otřes, bude nás čekat vlastní „Evropský šok“ – a nebude koho obviňovat, než sami sebe.