CZ Ranní restart
Ranni Restart , 2. Juli
Indikátor PMI (index nákupních manažerů) pro český zpracovatelský průmysl dosáhl v červnu hodnoty 50,2 bodu. Hodnota nad 50 bodů (byť v tomto případě jen těsně) značí, že celkové podmínky v tomto odvětví se oproti květnu zlepšily (byť jen drobně). Trh čekal hodnotu 48,4; ta by značila další meziměsíční zhoršení podmínek, nicméně menší než v květnu (kdy byla zjištěna hodnota 48). Červnové zlepšení podmínek je prvním posunem kladným směrem v českém zpracovatelském průmyslu od května 2022. Doprovodný komentář zmínil, že růst byl zaznamenán u výroby i nových zakázek, nicméně pokles pokračoval ohledně zaměstnanosti a nákupu vstupů.“
Státní rozpočet zhruba podle plánu Deficit státního rozpočtu ke konci června lehce přesahoval 152 miliard korun. Jde o nejlepší pololetní výsledek od roku 2019. Soudě podle vývoje v druhé polovině loňského roku by z letošní červnové hodnoty plynula slušná šance, že plánovaná hodnota pro letošní celorok (241 mld. Kč) by mohla být přibližně splněna. A to i přesto, že byl rozpočet na letošek schválen s jistými nesrovnalostmi naznačujícími hrozbu většího než zmíněného deficitu (nadhodnocené příjmy z emisních povolenek, otázka peněz na úplaty nepedagogů aj.). Jenomže letošní druhé pololetí obsahuje parlamentní volby, takže vývoj v druhé polovině roku bude letos přece jen horší než loni. Už od tohoto měsíce dochází ke zvýšení platů vojáků, policistů a hasičů. To sice zvýší letošní rozpočtové výdaje jen o jednotky miliard korun, ale do voleb máme ještě tři měsíce, během kterých se dá vymyslet leccos dalšího…
V této souvislosti můžeme doplnit ještě jen pár dní starou informaci z úst ministra Stanjury (odrážející zřejmě aktuální stav vládních debat o podobě návrhu na státní rozpočet pro příští rok), že deficit v příštím roce bude muset být vyšší než letos, a to konkrétně zhruba na úrovni 280 mld. Kč (z důvodu navyšování výdajů na obranu a financování dostavby jaderné elektrárny Dukovany). Je otázka, jak relevantní je toto číslo. Hnutí ANO už se totiž nechalo slyšet, že pokud bude v čele příští vlády, hodlá rozpočtový návrh z dílny nynější vlády přepracovat k obrazu svému (zřejmě po vzoru této vlády po minulých volbách, kdy český stát po dobu překopávání rozpočtu strávil první čtvrtletí 2022 v rozpočtovém provizoriu).
Meziroční inflace v eurozóně se v červnu dostala – v souladu s očekáváním analytiků – na dvě procenta, což je přesně úroveň inflačního cíle ECB (v květnu byla o desetinku nižší). Šlo ale o výsledek segmentově dost různorodého vývoje: zatímco ceny energií klesly o necelá 3 %, u potravin a služeb byl zaznamenán naopak růst přes 3 %.
Verbální útoky amerického prezidenta Trumpa na šéfa Fedu Jerome Powella už se staly standardní součástí „Trumpova divadla“. Fed odmítá poslechnout Trumpovo volání po snížení úrokových sazeb někam do blízkosti 1 %. Trumpovi by se to náramně hodilo, neb by to mj. snížilo úrokové výdaje americké vlády. Ostatně Trump výslovně upozornil, že chování Fedu „zbytečně“ zvyšuje právě tyto výdaje. Prezident už proto použil pro Powella postupně v různých výrocích slova jako špatný, hloupý, hrozný, trouba, idiot a umíněný mezek (jako by Powell byl jediný, kdo o cílovém intervalu sazeb ve Fedu rozhoduje). Powell občas reaguje. Naposled včera v rámci konference ECB, kde výslovně sdělil, že Fed byl nucen pozastavit úvahy o dalším snižování úrokových sazeb poté, co Trumpova administrativa zveřejnila výrazné zvýšení cel na dovozy do USA. Pokud by ke zvýšení cel nedošlo, Fed by podle něj pravděpodobně už nastavil sazby na nižší úroveň. Tento Powellův postoj je mimochodem trochu zvláštní. Zvýšení cel je z pohledu americké ekonomiky v podstatě nákladovým šokem. Ten sice postupně zvýší hladinu amerických spotřebitelských cen, ale o trvalý nárůst inflace by se jednat nemělo, protože na druhé straně takový šok sníží růst tamní poptávky, a tedy zvýší nezaměstnanost. Teoreticky by tedy centrální banka na takový šok neměla reagovat nijak – snad pouze zesílenou komunikací, že zrychlení růstu cen v důsledku vyšších cel bude jen přechodné.
Státní rozpočet zhruba podle plánu Deficit státního rozpočtu ke konci června lehce přesahoval 152 miliard korun. Jde o nejlepší pololetní výsledek od roku 2019. Soudě podle vývoje v druhé polovině loňského roku by z letošní červnové hodnoty plynula slušná šance, že plánovaná hodnota pro letošní celorok (241 mld. Kč) by mohla být přibližně splněna. A to i přesto, že byl rozpočet na letošek schválen s jistými nesrovnalostmi naznačujícími hrozbu většího než zmíněného deficitu (nadhodnocené příjmy z emisních povolenek, otázka peněz na úplaty nepedagogů aj.). Jenomže letošní druhé pololetí obsahuje parlamentní volby, takže vývoj v druhé polovině roku bude letos přece jen horší než loni. Už od tohoto měsíce dochází ke zvýšení platů vojáků, policistů a hasičů. To sice zvýší letošní rozpočtové výdaje jen o jednotky miliard korun, ale do voleb máme ještě tři měsíce, během kterých se dá vymyslet leccos dalšího…
V této souvislosti můžeme doplnit ještě jen pár dní starou informaci z úst ministra Stanjury (odrážející zřejmě aktuální stav vládních debat o podobě návrhu na státní rozpočet pro příští rok), že deficit v příštím roce bude muset být vyšší než letos, a to konkrétně zhruba na úrovni 280 mld. Kč (z důvodu navyšování výdajů na obranu a financování dostavby jaderné elektrárny Dukovany). Je otázka, jak relevantní je toto číslo. Hnutí ANO už se totiž nechalo slyšet, že pokud bude v čele příští vlády, hodlá rozpočtový návrh z dílny nynější vlády přepracovat k obrazu svému (zřejmě po vzoru této vlády po minulých volbách, kdy český stát po dobu překopávání rozpočtu strávil první čtvrtletí 2022 v rozpočtovém provizoriu).
Meziroční inflace v eurozóně se v červnu dostala – v souladu s očekáváním analytiků – na dvě procenta, což je přesně úroveň inflačního cíle ECB (v květnu byla o desetinku nižší). Šlo ale o výsledek segmentově dost různorodého vývoje: zatímco ceny energií klesly o necelá 3 %, u potravin a služeb byl zaznamenán naopak růst přes 3 %.
Verbální útoky amerického prezidenta Trumpa na šéfa Fedu Jerome Powella už se staly standardní součástí „Trumpova divadla“. Fed odmítá poslechnout Trumpovo volání po snížení úrokových sazeb někam do blízkosti 1 %. Trumpovi by se to náramně hodilo, neb by to mj. snížilo úrokové výdaje americké vlády. Ostatně Trump výslovně upozornil, že chování Fedu „zbytečně“ zvyšuje právě tyto výdaje. Prezident už proto použil pro Powella postupně v různých výrocích slova jako špatný, hloupý, hrozný, trouba, idiot a umíněný mezek (jako by Powell byl jediný, kdo o cílovém intervalu sazeb ve Fedu rozhoduje). Powell občas reaguje. Naposled včera v rámci konference ECB, kde výslovně sdělil, že Fed byl nucen pozastavit úvahy o dalším snižování úrokových sazeb poté, co Trumpova administrativa zveřejnila výrazné zvýšení cel na dovozy do USA. Pokud by ke zvýšení cel nedošlo, Fed by podle něj pravděpodobně už nastavil sazby na nižší úroveň. Tento Powellův postoj je mimochodem trochu zvláštní. Zvýšení cel je z pohledu americké ekonomiky v podstatě nákladovým šokem. Ten sice postupně zvýší hladinu amerických spotřebitelských cen, ale o trvalý nárůst inflace by se jednat nemělo, protože na druhé straně takový šok sníží růst tamní poptávky, a tedy zvýší nezaměstnanost. Teoreticky by tedy centrální banka na takový šok neměla reagovat nijak – snad pouze zesílenou komunikací, že zrychlení růstu cen v důsledku vyšších cel bude jen přechodné.