Ranní restart: těšíte se na cla, do školy a na inovace?
Ranni Restart , 14. Feb
Trump oznámil, že zadal (to je tedy formulace) své administrativě, aby připravila reciproční cla. Tedy zvýšení cel na úroveň, kterou na něj uplatňují protistrany. Nevíme přesně kdy, jaký bude potenciální handl a jak přesně se bude postupovat. Už jste možná slyšeli, že dovozní cla na osobní auta z EU do USA jsou na 2,5 procentech a v EU na americké auta 10 %. Ale vážený průměr je cca vyvážený: 1,4 vs. 1,5 %. Reciprocitu lze vyžadovat jen na položkách, kde protistrana uplatňuje vyšší clo nebo lze jít po skupinách (cla na větší auta z EU do USA jsou vyšší než na druhé straně), nebo lze vzít vážený průměr.
Vzdělání je jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují životní úroveň, zdraví, osobní spokojenost... prosperitu. Proto je alarmující, že čeští školáci patří k těm, kteří se do školy těší skoro nejméně v celé Evropě? Čísla jsou alarmující. S tvrzením „Moc se mi ve škole líbí“ souhlasilo: pouze 12 % jedenáctiletých dětí – přitom v roce 2010 to bylo ještě 21 %. U třináctiletých je situace ještě horší: souhlasí už jen 7 %, oproti 16 % v roce 2010. V mezinárodním srovnání obsadila Česká republika tragické 44. místo z 45 sledovaných zemí. Nejvyšší podíl spokojených žáků mají, nepřekvapivě, skandinávské státy a Rakousko. Motivuje český vzdělávací systém děti k poznávání světa? Nebo je spíše odrazuje? Bez zásadní změny riskujeme, že nízká spokojenost ve škole povede k ještě horším výsledkům nejen v oblasti vzdělávání, ale i ve společnosti jako celku.
Proč Evropa zaostává v inovacích? Evropská unie vynakládá na výzkum, vývoj a inovace obrovské částky. Přesto výsledky často zaostávají za očekáváním. Projekty jako Human Brain Project, kvantová výpočetní technika nebo vesmírný program ukazují, že problém nespočívá v nedostatku financí, ale v jejich alokaci, řízení a nízkém zapojení soukromého sektoru. Naopak příklad společnosti DeepMind, která vznikla v Londýně, ale klíčové financování našla v USA, odhaluje klíčové rozdíly mezi evropským a americkým přístupem k inovacím. Co tedy Evropu brzdí? Data ukazují, že problém Evropy nespočívá v nedostatku veřejných výdajů. V poměru k HDP vydává EU na výzkum a vývoj více než Spojené státy (0,74 % HDP oproti 0,69 %). Skutečný rozdíl je v soukromém sektoru: americké firmy investují do výzkumu 2,4 % HDP, zatímco evropské jen 1,3 %.
Velkou část rozdílu ve výdajích vysvětluje složení odvětví. Americké technologické firmy působí v oborech, které jsou na výzkum a vývoj mnohem náročnější než tradiční evropská průmyslová odvětví. Zatímco v USA dnes dominují výdajům na výzkum firmy jako Amazon, Alphabet nebo Meta, v Evropě jsou to především Volkswagen, Mercedes a Bosch. Pokud by měla evropská ekonomika podobnou strukturu jako ta americká, zvýšily by se výdaje na výzkum o 60 %.
Další překážkou je samotná struktura evropských inovačních programů. Program Horizont má sice na období 2021–2027 rozpočet 95,5 miliardy eur, ale jeho řízení je příliš složité. Zdroje jsou rozptýlené do mnoha oblastí, přístup k financování je notoricky obtížný a pravidla jsou zbytečně byrokratická. Největší slabinou je však nedostatek podpory převratných technologií. Program EIC Pathfinder, zaměřený na financování přelomových inovací, má v roce 2024 rozpočet pouhých 250 milionů eur. Pro srovnání, americká DARPA má k dispozici 4,1 miliardy dolarů. Navíc evropské inovační programy vedou úředníci, nikoli vědci a odborníci, což vytváří prostředí nepřátelské pro rychlé a rizikové projekty.
Jedním z nejsilnějších motorů americké inovace je rizikový kapitál, který dosahuje až 170 miliard dolarů ročně. Tento kapitál financoval téměř každý úspěšný technologický podnik od Silicon Valley až po Boston. V Evropě však rizikový kapitál tvoří jen 0,05 % HDP, zatímco v USA je to 0,32 %. Regulace jako Solventnost II navíc odrazují pojišťovny a penzijní fondy od investic do rizikového kapitálu. Pravidla směrnice o alternativních investičních fondech zase omezují přístup k financím pouze na akreditované profesionální investory. Tato omezení brání většímu zapojení evropských talentů a inovátorů. Evropa musí vytvořit podmínky, kde budou mít talentovaní jednotlivci možnost realizovat své nápady. Základem je umožnit přísun soukromých financí k těm správným lidem a projektům. Talent máme – problém je ve struktuře systému, nikoli v Evropanech samotných.
Vzdělání je jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují životní úroveň, zdraví, osobní spokojenost... prosperitu. Proto je alarmující, že čeští školáci patří k těm, kteří se do školy těší skoro nejméně v celé Evropě? Čísla jsou alarmující. S tvrzením „Moc se mi ve škole líbí“ souhlasilo: pouze 12 % jedenáctiletých dětí – přitom v roce 2010 to bylo ještě 21 %. U třináctiletých je situace ještě horší: souhlasí už jen 7 %, oproti 16 % v roce 2010. V mezinárodním srovnání obsadila Česká republika tragické 44. místo z 45 sledovaných zemí. Nejvyšší podíl spokojených žáků mají, nepřekvapivě, skandinávské státy a Rakousko. Motivuje český vzdělávací systém děti k poznávání světa? Nebo je spíše odrazuje? Bez zásadní změny riskujeme, že nízká spokojenost ve škole povede k ještě horším výsledkům nejen v oblasti vzdělávání, ale i ve společnosti jako celku.
Proč Evropa zaostává v inovacích? Evropská unie vynakládá na výzkum, vývoj a inovace obrovské částky. Přesto výsledky často zaostávají za očekáváním. Projekty jako Human Brain Project, kvantová výpočetní technika nebo vesmírný program ukazují, že problém nespočívá v nedostatku financí, ale v jejich alokaci, řízení a nízkém zapojení soukromého sektoru. Naopak příklad společnosti DeepMind, která vznikla v Londýně, ale klíčové financování našla v USA, odhaluje klíčové rozdíly mezi evropským a americkým přístupem k inovacím. Co tedy Evropu brzdí? Data ukazují, že problém Evropy nespočívá v nedostatku veřejných výdajů. V poměru k HDP vydává EU na výzkum a vývoj více než Spojené státy (0,74 % HDP oproti 0,69 %). Skutečný rozdíl je v soukromém sektoru: americké firmy investují do výzkumu 2,4 % HDP, zatímco evropské jen 1,3 %.
Velkou část rozdílu ve výdajích vysvětluje složení odvětví. Americké technologické firmy působí v oborech, které jsou na výzkum a vývoj mnohem náročnější než tradiční evropská průmyslová odvětví. Zatímco v USA dnes dominují výdajům na výzkum firmy jako Amazon, Alphabet nebo Meta, v Evropě jsou to především Volkswagen, Mercedes a Bosch. Pokud by měla evropská ekonomika podobnou strukturu jako ta americká, zvýšily by se výdaje na výzkum o 60 %.
Další překážkou je samotná struktura evropských inovačních programů. Program Horizont má sice na období 2021–2027 rozpočet 95,5 miliardy eur, ale jeho řízení je příliš složité. Zdroje jsou rozptýlené do mnoha oblastí, přístup k financování je notoricky obtížný a pravidla jsou zbytečně byrokratická. Největší slabinou je však nedostatek podpory převratných technologií. Program EIC Pathfinder, zaměřený na financování přelomových inovací, má v roce 2024 rozpočet pouhých 250 milionů eur. Pro srovnání, americká DARPA má k dispozici 4,1 miliardy dolarů. Navíc evropské inovační programy vedou úředníci, nikoli vědci a odborníci, což vytváří prostředí nepřátelské pro rychlé a rizikové projekty.
Jedním z nejsilnějších motorů americké inovace je rizikový kapitál, který dosahuje až 170 miliard dolarů ročně. Tento kapitál financoval téměř každý úspěšný technologický podnik od Silicon Valley až po Boston. V Evropě však rizikový kapitál tvoří jen 0,05 % HDP, zatímco v USA je to 0,32 %. Regulace jako Solventnost II navíc odrazují pojišťovny a penzijní fondy od investic do rizikového kapitálu. Pravidla směrnice o alternativních investičních fondech zase omezují přístup k financím pouze na akreditované profesionální investory. Tato omezení brání většímu zapojení evropských talentů a inovátorů. Evropa musí vytvořit podmínky, kde budou mít talentovaní jednotlivci možnost realizovat své nápady. Základem je umožnit přísun soukromých financí k těm správným lidem a projektům. Talent máme – problém je ve struktuře systému, nikoli v Evropanech samotných.