CZ Ranní restart
Ranni Restart , 2. Apr
Míra nezaměstnanosti v eurozóně (sezonně očištěná) na konci února činila 6,1 %, tedy o desetinku míň než na konci ledna. To je ten ukazatel, u něhož je Česko v posledních cca osmi letech skoro pořád na celoevropském minimu. Tentokrát ale oproti Česku (2,7 %) přišlo s číslem o desetinku nižším Polsko (2,6 %). Uvedené snížení míry nezaměstnanosti pro eurozónu je pokračováním už cca čtyři roky trvajícího trendu postupného poklesu.
Úmysl vlád mnoha evropských zemí zvýšit svou poptávku po zboží a službách v oblasti obrany (a v Německu i v oblasti infrastruktury) by měl tomuto příznivému trendu napomoci. V opačném směru ale budou působit otřesy důvěrou ve světové ekonomice v důsledku nové americké politiky izolacionismu a zmatečných signálů. Co se týče střední a východní Evropy, s výjimkou Polska vykazují pracovní trhy míru nezaměstnanosti oproti té české výrazně vyšší (Pobaltí dokonce kolem 7 %).
Inflace (měřená harmonizovaným indexem HICP) v eurozóně v březnu činila v meziročním vyjádření 2,2 % (v únoru 2,3 %). První odhad březnové HICP inflace přináší údaje jen pro země eurozóny. V únoru byl v Česku změřen meziroční nárůst HICP o 2,8 %; hodnota z dílny ČSÚ založená na indexu CPI činila v únoru 2,7 %. Už přes rok se tyto dva indexy vyvíjejí velmi podobně – jako vždy mimo období nezvyklého vývoje cen nemovitostí (v nedávné české historii tedy mimo roky 2021-2023). Proč záleží zrovna na vývoji cen nemovitostí, které přitom nejsou zahrnuty ani v jednom z obou cenových indexů? HICP se totiž od CPI liší tím, že nezahrnuje cenu, kterou domácnosti pomyslně platí samy sobě za bydlení ve vlastním bytě nebo domě (tzv. imputované nájemné) – a tato cena se často odhaduje právě na základě vývoje cen nemovitostí.
Výše uvedená březnová hodnota inflace v eurozóně 2,2 % signalizuje, že z pohledu ECB je úkol dotlačit inflaci dolů zpátky k dvouprocentnímu cíli už téměř splněn. To by znamenalo, že ECB může svižně pokračovat ve snižování své klíčové (depozitní) sazby na „neutrální“ úroveň 2 %, a tam dát ruce do klína. Soudě podle tržních dat se ovšem v posledních týdnech rozšířila obava, že – zřejmě zejména v důsledku zahraničněobchodních kroků USA – evropskou ekonomiku čeká období těžkostí vedoucích k protiinflačním tlakům, a tedy že ECB bude ve skutečnosti muset jít s touto sazbou pod onu neutrální úroveň. V očích trhů je očekávání tohoto budoucího protiinflačního tlaku zřejmě silnější než taktéž v posledních týdnech sílící očekávání proinflačního tlaku z důvodu už zmíněných vyšších rozpočtových výdajů na infrastrukturu (v Německu) a na zbrojení (v celé Evropě).
Některá aktuální data, jako například čerstvá hodnota ukazatele produkce ve zpracovatelském průmyslu eurozóny S&P Global PMI (těsně se přehoupla přes neutrální úroveň 50, takže poprvé po dvou letech poklesů naznačuje maličký růst), můžou vyvolávat optimismus. Do značné míry ale může jít jen o přechodný efekt horečného celosvětového předzásobení před zavedením cel – neboli že data v dalších měsících budou naopak o to horší.
Úmysl vlád mnoha evropských zemí zvýšit svou poptávku po zboží a službách v oblasti obrany (a v Německu i v oblasti infrastruktury) by měl tomuto příznivému trendu napomoci. V opačném směru ale budou působit otřesy důvěrou ve světové ekonomice v důsledku nové americké politiky izolacionismu a zmatečných signálů. Co se týče střední a východní Evropy, s výjimkou Polska vykazují pracovní trhy míru nezaměstnanosti oproti té české výrazně vyšší (Pobaltí dokonce kolem 7 %).
Inflace (měřená harmonizovaným indexem HICP) v eurozóně v březnu činila v meziročním vyjádření 2,2 % (v únoru 2,3 %). První odhad březnové HICP inflace přináší údaje jen pro země eurozóny. V únoru byl v Česku změřen meziroční nárůst HICP o 2,8 %; hodnota z dílny ČSÚ založená na indexu CPI činila v únoru 2,7 %. Už přes rok se tyto dva indexy vyvíjejí velmi podobně – jako vždy mimo období nezvyklého vývoje cen nemovitostí (v nedávné české historii tedy mimo roky 2021-2023). Proč záleží zrovna na vývoji cen nemovitostí, které přitom nejsou zahrnuty ani v jednom z obou cenových indexů? HICP se totiž od CPI liší tím, že nezahrnuje cenu, kterou domácnosti pomyslně platí samy sobě za bydlení ve vlastním bytě nebo domě (tzv. imputované nájemné) – a tato cena se často odhaduje právě na základě vývoje cen nemovitostí.
Výše uvedená březnová hodnota inflace v eurozóně 2,2 % signalizuje, že z pohledu ECB je úkol dotlačit inflaci dolů zpátky k dvouprocentnímu cíli už téměř splněn. To by znamenalo, že ECB může svižně pokračovat ve snižování své klíčové (depozitní) sazby na „neutrální“ úroveň 2 %, a tam dát ruce do klína. Soudě podle tržních dat se ovšem v posledních týdnech rozšířila obava, že – zřejmě zejména v důsledku zahraničněobchodních kroků USA – evropskou ekonomiku čeká období těžkostí vedoucích k protiinflačním tlakům, a tedy že ECB bude ve skutečnosti muset jít s touto sazbou pod onu neutrální úroveň. V očích trhů je očekávání tohoto budoucího protiinflačního tlaku zřejmě silnější než taktéž v posledních týdnech sílící očekávání proinflačního tlaku z důvodu už zmíněných vyšších rozpočtových výdajů na infrastrukturu (v Německu) a na zbrojení (v celé Evropě).
Některá aktuální data, jako například čerstvá hodnota ukazatele produkce ve zpracovatelském průmyslu eurozóny S&P Global PMI (těsně se přehoupla přes neutrální úroveň 50, takže poprvé po dvou letech poklesů naznačuje maličký růst), můžou vyvolávat optimismus. Do značné míry ale může jít jen o přechodný efekt horečného celosvětového předzásobení před zavedením cel – neboli že data v dalších měsících budou naopak o to horší.