CZ Ranní restart
Ranni Restart , 4. Jun
Řada čísel ohledně ekonomické aktivity dosáhla v prvním čtvrtletí nečekaně vysokých hodnot. Šlo o zoufalou snahu mimoamerických/amerických firem prodat/koupit co nejvíc zboží ještě předtím, než začnou platit Trumpova zvýšená cla (ať už ta vysoká „osvobozující“ = „reciproční“, nebo nynější „přechodná“ sazba 10 %, která je pořád výrazně vyšší, než byl předchozí standard). Nuže dubnová čísla už zřejmě budou obsahovat signály důsledků tohoto předzásobení. Právě takto aspoň vyznívá údaj o dubnových továrních objednávkách v USA: ty klesly oproti březnu po sezónním očištění o 3,7 % (trh čekal -3,2 %), zatímco v březnu došlo naopak k podobně masivnímu meziměsíčnímu nárůstu. (Jde sice o čísla neočištěná o inflaci, nicméně to shodou okolností nevadí: dubnové PPI pro zboží bylo nulové.)
Na druhou stranu ale například počet nově otevřených pracovních míst činil v dubnu 7,39 milionu, což bylo o 190 tisíc víc než v březnu (a o 290 tisíc víc, než čekal trh). I toto číslo je přitom sezónně očištěné. Vysvětlení může spočívat v tom, že poté, co americké firmy během března nakoupily od zbytku světa vše, co mohly, teď potřebují hodně lidí na to, aby nakoupené polotovary a zboží zprocesovali (prodali nebo aspoň zpracovali nebo aspoň zakonzervovali a uskladnili).
Česko nadále drží smutný primát Míra nezaměstnanosti v Evropské unii v dubnu podle sezonně očištěných údajů Eurostatu činila 5,9 %. Nejnižší byla v Česku a na Maltě (2,7 %), nejvyšší ve Španělsku (10,9 %). Dlouhodobě extrémně nízká nezaměstnanost se může zdát být dobrou zprávou pro zaměstnance, ale pro firmy (a prosperitu ekonomiky) jde o brzdu.
Co se týče inflace, Česko žádný extrém nezažívá: v eurozóně v květnu činila v meziročním vyjádření dle předběžných dat Eurostatu 1,9 % (v dubnu 2,2 %), tedy velmi blízko dvouprocentního inflačního cíle ECB. V Česku by měla květnová inflace dle tržního očekávání dosáhnout 2,1 % (v dubnu činila 1,8 %). ČSÚ vydá svůj první odhad květnové české inflace už za chvíli.
Zato sousedi EU prožívají na poli inflace krušnější chvíle. Švýcarský meziroční cenový vývoj se po čtyřech letech vrátil pod nulu (v květnu -0,1 %). Klíčovým faktorem je posilování kurzu franku. Od roku 2018 švýcarská měna vůči euru posiluje v průměru cca o 3 % ročně. To je číslo, za které by se nestyděla ani česká koruna ve svých nejlepších letech, tedy krátce po vstupu ČR do EU. Tehdy proti podobnému posilování české vlády a ČNB bojovaly prodejem eur z privatizace centrální bance mimo trh, a případně i klasickými intervencemi na devizovém trhu. Švýcarská centrální banka (SNB) do vývoje kurzu v nedávné minulosti taky zasahovala, ale po loňském podzimním vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách s tím přestala, možná ve snaze nedát mu záminku, aby označil Švýcarsko za kurzového manipulátora. Ale právě Trumpovy kroky z poslední doby, které poškozují pozici amerického dolaru a dolarových aktiv coby bezpečného investorského přístavu, teď přispívají k zájmu o švýcarský frank, a tedy k jeho posilování, a tedy k poklesu tamní inflace. Před zraky vedení SNB tak roste dilema, jestli přece jen začít s intervencemi, nebo snížit svoji základní úrokovou sazbu pod nulu (teď je na úrovni 0,25 %), kterážto nekonvenční měnová politika by taky měla svoje nepříjemné dopady. (Připomeňme, že SNB držela základní sazbu pod nulou po téměř osm let do září 2022, přičemž nejnižší úroveň -0,75 % byla nejnižší celosvětově). O tom, že trh tuší pokles sazeb SNB pod nulu, svědčí vývoj výnosy dvouletých švýcarských státních dluhopisů: jsou už od druhé půlky dubna pod nulou (aktuální výnos je -0,23 %). Naopak v Turecku dosáhla v květnu meziroční inflace 35,4 % (jde ale o vlastně mírně dobrou zprávu, protože v dubnu byla tamní inflace ještě o více než 2 procentní body vyšší).
Na druhou stranu ale například počet nově otevřených pracovních míst činil v dubnu 7,39 milionu, což bylo o 190 tisíc víc než v březnu (a o 290 tisíc víc, než čekal trh). I toto číslo je přitom sezónně očištěné. Vysvětlení může spočívat v tom, že poté, co americké firmy během března nakoupily od zbytku světa vše, co mohly, teď potřebují hodně lidí na to, aby nakoupené polotovary a zboží zprocesovali (prodali nebo aspoň zpracovali nebo aspoň zakonzervovali a uskladnili).
Česko nadále drží smutný primát Míra nezaměstnanosti v Evropské unii v dubnu podle sezonně očištěných údajů Eurostatu činila 5,9 %. Nejnižší byla v Česku a na Maltě (2,7 %), nejvyšší ve Španělsku (10,9 %). Dlouhodobě extrémně nízká nezaměstnanost se může zdát být dobrou zprávou pro zaměstnance, ale pro firmy (a prosperitu ekonomiky) jde o brzdu.
Co se týče inflace, Česko žádný extrém nezažívá: v eurozóně v květnu činila v meziročním vyjádření dle předběžných dat Eurostatu 1,9 % (v dubnu 2,2 %), tedy velmi blízko dvouprocentního inflačního cíle ECB. V Česku by měla květnová inflace dle tržního očekávání dosáhnout 2,1 % (v dubnu činila 1,8 %). ČSÚ vydá svůj první odhad květnové české inflace už za chvíli.
Zato sousedi EU prožívají na poli inflace krušnější chvíle. Švýcarský meziroční cenový vývoj se po čtyřech letech vrátil pod nulu (v květnu -0,1 %). Klíčovým faktorem je posilování kurzu franku. Od roku 2018 švýcarská měna vůči euru posiluje v průměru cca o 3 % ročně. To je číslo, za které by se nestyděla ani česká koruna ve svých nejlepších letech, tedy krátce po vstupu ČR do EU. Tehdy proti podobnému posilování české vlády a ČNB bojovaly prodejem eur z privatizace centrální bance mimo trh, a případně i klasickými intervencemi na devizovém trhu. Švýcarská centrální banka (SNB) do vývoje kurzu v nedávné minulosti taky zasahovala, ale po loňském podzimním vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách s tím přestala, možná ve snaze nedát mu záminku, aby označil Švýcarsko za kurzového manipulátora. Ale právě Trumpovy kroky z poslední doby, které poškozují pozici amerického dolaru a dolarových aktiv coby bezpečného investorského přístavu, teď přispívají k zájmu o švýcarský frank, a tedy k jeho posilování, a tedy k poklesu tamní inflace. Před zraky vedení SNB tak roste dilema, jestli přece jen začít s intervencemi, nebo snížit svoji základní úrokovou sazbu pod nulu (teď je na úrovni 0,25 %), kterážto nekonvenční měnová politika by taky měla svoje nepříjemné dopady. (Připomeňme, že SNB držela základní sazbu pod nulou po téměř osm let do září 2022, přičemž nejnižší úroveň -0,75 % byla nejnižší celosvětově). O tom, že trh tuší pokles sazeb SNB pod nulu, svědčí vývoj výnosy dvouletých švýcarských státních dluhopisů: jsou už od druhé půlky dubna pod nulou (aktuální výnos je -0,23 %). Naopak v Turecku dosáhla v květnu meziroční inflace 35,4 % (jde ale o vlastně mírně dobrou zprávu, protože v dubnu byla tamní inflace ještě o více než 2 procentní body vyšší).