Ranní restart: 30% cla a proč se jazyk vzdává racionality
Ranni Restart , 14. Jul
Ohledně české ekonomiky je ale nyní nejdůležitější vývoj ohledně nastavení celních sazeb pro vzájemný obchod mezi USA a EU. O víkendu oznámené 30% clo na vývoz z EU do USA od 1. srpna má totiž „potenciál“ výrazně zpomalit růst českého HDP. Již dříve jsme připravili alternativní scénář, kde jsme počítali s 25% clem na vývoz z EU do USA (viz tabulka). Příznivé je, že by to česká ekonomika ustála a nespadla by pravděpodobně do recese. Nepříznivé ale je, že růst HDP by zpomalil zhruba o 1,0-1,5 procentního bodu. Jinými slovy, pokud se pro příští rok očekává růst HDP mezi 2,0 a 2,5 %, zavedení takto vysokých cel může implikovat růst českého HDP jen kolem 1 %, spíše pod. Záležet bude ale na tom, (i) zdali to Trump myslí vážně, (ii) reakci EU a případné obchodní válce, (iii) časování, protože dopad může být „rozmělněn“ mezi dva roky, pokud budou tarify platit od začátku srpna. Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, uvedla, že Evropská unie nezavede odvetná cla na americké zboží před 1. srpnem. zavedené v dubnu, které bylo později sníženo na 10 %. Dnes se sejdou ministři obchodu EU, aby projednali taktiku pro delegaci EU v Číně, ale USA se taky dostanou na program, včetně možných odvetných opatření. Mimochodem, strategie jednání s Čínou a USA by měly být propojené, protože to je jedna z mála pák, které máme v geopolitickém sporu USA a Čína. Vedle toho potřebuje EU posílit spolupráci se zeměmi jako Kanada, Japonsko. Potřebujeme schválit obchodní dohodu s Mercosur. Do konce roku by měla být vyjednána obchodní dohoda s Indií. A připomínám, že hlavní překážky obchodu jsou vnitřní netarifní bariéry EU. Na úrovní zboží jsou ve výši 45 % a v případě služeb dokonce 110 %. Hlavní zaměření státu EU by mělo být odstranění těchto bariér, protože stačí navýšit vnitřní obchod o několik procentních bodů, abychom plně vykompenzovaly Trumpova cla.
Jinak se samozřejmě možným problémům pravděpodobně nevyhne ani americká ekonomika. Aktuálně zveřejněné sazby (35 % Kanada, 30 % EU a 30 % Mexiko) mají totiž relativně velký potenciál „poslat“ americkou ekonomiku do recese. Což je riziko, které možná část trhu stále tak silně nevnímá. To je ovlovněno TACO, tedy očekáváním, že Trump opět vycouvá. Trump uvedl, že EU zaplatí za protiletecké systémy Patriot, které Amerika posílá na Ukrajinu. V české ekonomice vyjde dnes běžný účet za květen a pozítří ceny výrobců. Obojí by nemělo mít výraznější dopady na trhy. U cen výrobců bude zajímavé sledovat nejen jejich vývoj v průmyslu, ale i v dalších sektorech. V zemědělství, stavebnictví i ve službách pro firmy totiž inflace v posledních měsících zesílila, což přispívá k celkovému proinflačnímu vývoji v české ekonomice a vyšší obezřetnosti ČNB. Každopádně, aktuálně vidíme (i ČNB a trh) vyšší proinflační rizika v české ekonomice, viz naše Měsíční strategie z minulého týdne. Pokud ale dojde k takto výraznému šoku do obchodu mezi EU a USA, riziko se přetočí opačným směrem, protože hrozí v některých zemím Evropy „jen“ výrazné zpomalení růstu (např. ČR), ale v řadě dalších zemí včetně Německa by mohlo pravděpodobně dojít k recesi. A centrální banky by musely v takové situaci snížit sazby a podpořit ekonomiku. Vedle Trumpa budou trhy tento týden sledovat především americkou inflaci. V té se projeví červnová situace na Blízkém východě, kdy se zvýšily ceny ropy (pohonných hmot). Vedle toho vyjde v Německu ZEW index, ten ale v sobě nebude mít aktuálně oznámené americké clo. Což může být problém i dalších předstihových indikátorů za červenec a jejich vypovídací schopnosti.
Proč se jazyk vzdává racionality Na přelomu 20. a 21. století se stalo něco podivného. Zatímco technologický pokrok pokračoval, fakta a expertní znalosti přestávaly být kulturní měnou. Emoce začaly vítězit nad důkazy, příběhy nad statistikami. Věda, kdysi oslava lidského ducha, začala být v mnoha debatách považována za podozřelou. Co se stalo? Studie od Martena Scheffera a jeho kolegů (The Rise and Fall of Rationality in Language nabízí překvapivě přesvědčivou odpověď. Pomocí dat z Google Books, New York Times a Google Trends analyzovali, jak se proměňoval jazyk od roku 1850 do současnosti. A výsledky jsou mrazivé i fascinující. Co se v jazyce vlastně změnilo? Autoři zjistili, že od 1850 až zhruba do 80. let 20. století rostlo používání slov spojených s racionalitou – "analyzovat", "systém", "data", "závěr". To odpovídá éře industrializace, osvícenství a důvěry ve vědecký pokrok. Paralelně klesala četnost výrazů spojených s vírou, emocemi a intuicí – "věřit", "duše", "pocit", "smysl". Pak se to zlomilo. Od 80. let přichází pozvolný, ale zřetelný návrat emocionálního jazyka, který se po roce 2007 dramaticky zrychlil. Výrazy spojené s osobní zkušeností, emocí, duchovností či tělesností nabývají na síle. A jazyk racionality, vědy a systému se stává méně častým.
Tento trend se odehrává napříč médii i jazyky (angličtina, španělština), v beletrii i odborných textech, a potvrzují ho i data z Google vyhledávání. Jazyk – a tím i naše kolektivní mentální krajina – se změnil. Co to způsobilo? Definitivní odpověď neznáme, musíme si vystačit s hypotézami. 1. Disenchantment světa: Max Weber už před sto lety mluvil o „odkouzlení světa“ – procesu, kdy magie, víra a spiritualita ustupují vědě, byrokracii a racionalitě. Tento proces mohl vyvrcholit právě v druhé polovině 20. století. Jenže poté přišla prázdnota. Emoce, intuice a spiritualita se vrátily, protože svět řízený pouze čísly přestal dávat smysl. 2. Neoliberální zklamání: Osmdesátá léta přinesla vlnu neoliberálních reforem. Byly založeny na racionálních modelech – efektivita, trh, privatizace. Ale výsledkem byla rostoucí nerovnost, frustrace a pocit, že „systém“ je spravedlivý jen pro pár vyvolených. Lidé se začali odvracet od racionality, protože racionalita zklamala. 3. Sociální média jako zesilovač emocí: Od roku 2007 – s nástupem Facebooku – se svět digitalizoval. Algoritmy zvýhodňují obsah, který vyvolává emoce, nikoliv fakta. Emoční jazyk je sdílen víc než věcný. Sociální sítě tak nejsou příčinou změny – ale výborným katalyzátorem. 4. Psychologická únava: Postupná kumulace globálních krizí (ekonomické, klimatické, pandemické) vedla k nárůstu nejistoty a „kognitivní únavě“. V takovém prostředí lidé často sahají po zjednodušeních, intuici, příbězích – tedy přesně po tom, co jazyk emocí nabízí.
Proč na tom záleží? Žijeme v době polykrize – svět čelí simultánně klimatické změně, geopolitickému napětí, nerovnostem, migračním vlnám a technologickým šokům. Společnosti jsou čím dál víc polarizované. Roste nedůvěra k institucím. Populismus kvete. A do toho se naše společná řeč mění: místo faktů nastupují pocity, místo systémů příběhy, místo „my“ se čím dál víc říká „já“. Pro populisty je to ideální půda. Emoční jazyk je jejich přirozené prostředí. Oslovují pocity nespravedlnosti, zrady, nostalgie. A čím víc společnost mluví „intuitivně“, tím méně je schopná racionálně reagovat na komplexní problémy – klimatickou změnu, AI, geopolitiku. Jazyk není jen forma. Jazyk je forma myšlení. A když se změní jazyk, mění se i to, jak rozhodujeme, koho volíme a jaké příběhy považujeme za pravdivé.
Co s tím? Není řešením vracet se násilně k osvícenství. Intuice, spiritualita i emoce mají v lidském životě své místo. Ale pokud má společnost fungovat, musí najít rovnováhu. Nemůžeme se vzdát racionality, pokud chceme řešit složité problémy. Musíme znovu postavit most mezi srdcem a hlavou. To znamená: učit děti nejen kritickému myšlení, ale i emoční inteligenci; vést veřejnou debatu jazykem, který je lidský, ale zároveň věcný; rozvíjet nové formy komunikace, které propojují příběh s daty. Náš jazyk se změnil – a s ním i způsob, jakým chápeme svět. Ale tím spíš musíme být opatrní, čím ho dál formujeme. Protože jazyk je nejen zrcadlem společnosti, ale i její mapou. A pokud v něm zmizí racionalita, můžeme brzy zjistit, že jsme se ztratili.
Jinak se samozřejmě možným problémům pravděpodobně nevyhne ani americká ekonomika. Aktuálně zveřejněné sazby (35 % Kanada, 30 % EU a 30 % Mexiko) mají totiž relativně velký potenciál „poslat“ americkou ekonomiku do recese. Což je riziko, které možná část trhu stále tak silně nevnímá. To je ovlovněno TACO, tedy očekáváním, že Trump opět vycouvá. Trump uvedl, že EU zaplatí za protiletecké systémy Patriot, které Amerika posílá na Ukrajinu. V české ekonomice vyjde dnes běžný účet za květen a pozítří ceny výrobců. Obojí by nemělo mít výraznější dopady na trhy. U cen výrobců bude zajímavé sledovat nejen jejich vývoj v průmyslu, ale i v dalších sektorech. V zemědělství, stavebnictví i ve službách pro firmy totiž inflace v posledních měsících zesílila, což přispívá k celkovému proinflačnímu vývoji v české ekonomice a vyšší obezřetnosti ČNB. Každopádně, aktuálně vidíme (i ČNB a trh) vyšší proinflační rizika v české ekonomice, viz naše Měsíční strategie z minulého týdne. Pokud ale dojde k takto výraznému šoku do obchodu mezi EU a USA, riziko se přetočí opačným směrem, protože hrozí v některých zemím Evropy „jen“ výrazné zpomalení růstu (např. ČR), ale v řadě dalších zemí včetně Německa by mohlo pravděpodobně dojít k recesi. A centrální banky by musely v takové situaci snížit sazby a podpořit ekonomiku. Vedle Trumpa budou trhy tento týden sledovat především americkou inflaci. V té se projeví červnová situace na Blízkém východě, kdy se zvýšily ceny ropy (pohonných hmot). Vedle toho vyjde v Německu ZEW index, ten ale v sobě nebude mít aktuálně oznámené americké clo. Což může být problém i dalších předstihových indikátorů za červenec a jejich vypovídací schopnosti.
Proč se jazyk vzdává racionality Na přelomu 20. a 21. století se stalo něco podivného. Zatímco technologický pokrok pokračoval, fakta a expertní znalosti přestávaly být kulturní měnou. Emoce začaly vítězit nad důkazy, příběhy nad statistikami. Věda, kdysi oslava lidského ducha, začala být v mnoha debatách považována za podozřelou. Co se stalo? Studie od Martena Scheffera a jeho kolegů (The Rise and Fall of Rationality in Language nabízí překvapivě přesvědčivou odpověď. Pomocí dat z Google Books, New York Times a Google Trends analyzovali, jak se proměňoval jazyk od roku 1850 do současnosti. A výsledky jsou mrazivé i fascinující. Co se v jazyce vlastně změnilo? Autoři zjistili, že od 1850 až zhruba do 80. let 20. století rostlo používání slov spojených s racionalitou – "analyzovat", "systém", "data", "závěr". To odpovídá éře industrializace, osvícenství a důvěry ve vědecký pokrok. Paralelně klesala četnost výrazů spojených s vírou, emocemi a intuicí – "věřit", "duše", "pocit", "smysl". Pak se to zlomilo. Od 80. let přichází pozvolný, ale zřetelný návrat emocionálního jazyka, který se po roce 2007 dramaticky zrychlil. Výrazy spojené s osobní zkušeností, emocí, duchovností či tělesností nabývají na síle. A jazyk racionality, vědy a systému se stává méně častým.
Tento trend se odehrává napříč médii i jazyky (angličtina, španělština), v beletrii i odborných textech, a potvrzují ho i data z Google vyhledávání. Jazyk – a tím i naše kolektivní mentální krajina – se změnil. Co to způsobilo? Definitivní odpověď neznáme, musíme si vystačit s hypotézami. 1. Disenchantment světa: Max Weber už před sto lety mluvil o „odkouzlení světa“ – procesu, kdy magie, víra a spiritualita ustupují vědě, byrokracii a racionalitě. Tento proces mohl vyvrcholit právě v druhé polovině 20. století. Jenže poté přišla prázdnota. Emoce, intuice a spiritualita se vrátily, protože svět řízený pouze čísly přestal dávat smysl. 2. Neoliberální zklamání: Osmdesátá léta přinesla vlnu neoliberálních reforem. Byly založeny na racionálních modelech – efektivita, trh, privatizace. Ale výsledkem byla rostoucí nerovnost, frustrace a pocit, že „systém“ je spravedlivý jen pro pár vyvolených. Lidé se začali odvracet od racionality, protože racionalita zklamala. 3. Sociální média jako zesilovač emocí: Od roku 2007 – s nástupem Facebooku – se svět digitalizoval. Algoritmy zvýhodňují obsah, který vyvolává emoce, nikoliv fakta. Emoční jazyk je sdílen víc než věcný. Sociální sítě tak nejsou příčinou změny – ale výborným katalyzátorem. 4. Psychologická únava: Postupná kumulace globálních krizí (ekonomické, klimatické, pandemické) vedla k nárůstu nejistoty a „kognitivní únavě“. V takovém prostředí lidé často sahají po zjednodušeních, intuici, příbězích – tedy přesně po tom, co jazyk emocí nabízí.
Proč na tom záleží? Žijeme v době polykrize – svět čelí simultánně klimatické změně, geopolitickému napětí, nerovnostem, migračním vlnám a technologickým šokům. Společnosti jsou čím dál víc polarizované. Roste nedůvěra k institucím. Populismus kvete. A do toho se naše společná řeč mění: místo faktů nastupují pocity, místo systémů příběhy, místo „my“ se čím dál víc říká „já“. Pro populisty je to ideální půda. Emoční jazyk je jejich přirozené prostředí. Oslovují pocity nespravedlnosti, zrady, nostalgie. A čím víc společnost mluví „intuitivně“, tím méně je schopná racionálně reagovat na komplexní problémy – klimatickou změnu, AI, geopolitiku. Jazyk není jen forma. Jazyk je forma myšlení. A když se změní jazyk, mění se i to, jak rozhodujeme, koho volíme a jaké příběhy považujeme za pravdivé.
Co s tím? Není řešením vracet se násilně k osvícenství. Intuice, spiritualita i emoce mají v lidském životě své místo. Ale pokud má společnost fungovat, musí najít rovnováhu. Nemůžeme se vzdát racionality, pokud chceme řešit složité problémy. Musíme znovu postavit most mezi srdcem a hlavou. To znamená: učit děti nejen kritickému myšlení, ale i emoční inteligenci; vést veřejnou debatu jazykem, který je lidský, ale zároveň věcný; rozvíjet nové formy komunikace, které propojují příběh s daty. Náš jazyk se změnil – a s ním i způsob, jakým chápeme svět. Ale tím spíš musíme být opatrní, čím ho dál formujeme. Protože jazyk je nejen zrcadlem společnosti, ale i její mapou. A pokud v něm zmizí racionalita, můžeme brzy zjistit, že jsme se ztratili.