CZ Ranní restart
Ranni Restart , 16. Jul
Americká spotřebitelská inflace činila v červnu v meziročním vyjádření 2,7 %. To je o desetinu víc, než čekal trh, ale hlavně o tři desetiny víc než v květnu. Pozorovatelé americké ekonomiky se už od dubnových dat (tj. od května) ptají, kdy a jak moc začnou prezidentem Trumpem zvýšená cla prosakovat do maloobchodních cen. Jak psal ve včerejším Ranním restartu kolega David Navrátil, ceny v obchodech zatím moc dopadů zvýšených cel neukázaly, protože to skutečně dramatické navýšení cel (oznámené Trumpem 2. dubna) bylo odloženo a protože v atmosféře všeobecné nejistoty, co a kdy vlastně začne na tomto poli platit, prodejci (a/nebo dovozci a/nebo výrobci ve zdrojových zemích) prozatím odraz zvýšených cel do svých cen odkládali (čti: platili ze své marže).
Pokud by inflace skutečně začala stoupat kvůli vyšším clům, šlo by o důležitý okamžik z pohledu americké ekonomiky. Vyšší ceny dovozového zboží, a tedy vyšší výdaje amerických domácností na toto zboží (pokud nejde o zbytečnosti, které si Američané odřeknou), by totiž měly za následek menší poptávku po domácí produkci. A šlo by o důležitý okamžik i z pohledu americké politiky. Zvěsti o zrychlování inflace v důsledku cel by totiž mohly zhoršit pohled na Trumpa i u těch Američanů, kteří zatím jeho kroky na poli cel ignorovali nebo dokonce pokládali za žádoucí. Řeči o návratu Ameriky na výsluní a konci šikany ze strany zbytku světa se sice hezky poslouchají, ale jen do chvíle, než se ukáže, že zvolený postup prodraží všem Američanům jejich běžný život. (Zažili by tak možná podobný kontrast počátečních odvážných úmyslů versus následné nechuti nést finanční důsledky, jaký zažívá část české populace ve vztahu k evropskému Green Dealu versus k dopadu chystaného zavedení systému povolenek ETS2 na ceny pohonných hmot a vytápění.)
Do jaké míry je zvýšení inflace skutečně projevem nedávného navýšení cel, je samozřejmě z oficiálních agregátních dat těžké dekódovat. Vyšší číslo lze totiž vysvětlit i jinak: například vyšším (přesněji řečeno méně záporným) příspěvkem ze strany pohonných hmot, jejichž klesání v předchozích měsících (v květnu meziročně -12 %) se v červnu zmírnilo (na -8 %) díky růstu cen ropy poté, co opadl první šok z Trumpem v dubnu navržených (ale rychle zase odložených) celních sazeb.
Tušení finančních trhů a vůbec celého světa, že je třeba tvrdá slova Donalda Trumpa brát s rezervou, se opět potvrdilo: jen pár dní poté, co ohlásil 30% clo na dovoz z EU od 1. srpna, uvedl, že je připravený s představiteli EU ještě jednat. V této situaci a se znalostí psychiky amerického prezidenta je vcelku pochopitelné, že Starý kontinent našlapuje opatrně: v pondělí nezavedl cla, která měla (se čtyřměsíčním zpožděním!) reagovat na Trumpovo březnové rozhodnutí zvýšit cla na ocel a automobily. Ve vzduchu navíc pořád přetrvává možnost, že americké soudy dají za pravdu žalobě, podle které je většina Trumpových celních rozhodnutí neplatná, neb se opírá o zákon (International Emergency Economic Powers Act, IEEPA), který k takovým krokům mandát prezidentovi USA nedává. Připomeňme, že této žalobě už dal za pravdu prvoinstanční Court of International Trade, načež se prezidentova administrativa odvolala, takže kauzu teď má na stole U.S. Court of Appeals for the Federal Circuit. V něm nemá Trump ani jednoho jím jmeovaného soudce, takže je slšná šance, že neuspěje ani u tohoto soudu. Pak se může odvolat ještě k Nejvyššímu soudu. Ten sice může projednání dané kauzy zcela odmítnout, ale zrovna tuto zásadní věc by si asi ujít nenechal. A na Nejvyšším soudu jsou z devíti soudců hned tři jmenovaní Trumpem.
Hodnota indikátoru ZEW ekonomického sentimentu pro Německo v červenci 2025 dosáhla 52,7 bodu, což značí od června zlepšení o 5,2 b. (nula by odpovídala rovnosti mezi pozitivními a negativními očekáváními). Uspokojení je cítit i z doprovodného komentáře: „Po výrazném zlepšení v posledních dvou měsících se pozitivní sentiment mezi respondenty stále více etabluje. Navzdory přetrvávající nejistotě způsobené globálními obchodními konflikty téměř dvě třetiny odborníků očekávají německá ekonomika se zlepší.“ V pozadí je podle komntáře naděje na rychlé vyřešení sporu mezi USA a EU o cla spolu s potenciálním ekonomickým stimulem z plánovaného programu okamžitých investic německé vlády.
Pokud by inflace skutečně začala stoupat kvůli vyšším clům, šlo by o důležitý okamžik z pohledu americké ekonomiky. Vyšší ceny dovozového zboží, a tedy vyšší výdaje amerických domácností na toto zboží (pokud nejde o zbytečnosti, které si Američané odřeknou), by totiž měly za následek menší poptávku po domácí produkci. A šlo by o důležitý okamžik i z pohledu americké politiky. Zvěsti o zrychlování inflace v důsledku cel by totiž mohly zhoršit pohled na Trumpa i u těch Američanů, kteří zatím jeho kroky na poli cel ignorovali nebo dokonce pokládali za žádoucí. Řeči o návratu Ameriky na výsluní a konci šikany ze strany zbytku světa se sice hezky poslouchají, ale jen do chvíle, než se ukáže, že zvolený postup prodraží všem Američanům jejich běžný život. (Zažili by tak možná podobný kontrast počátečních odvážných úmyslů versus následné nechuti nést finanční důsledky, jaký zažívá část české populace ve vztahu k evropskému Green Dealu versus k dopadu chystaného zavedení systému povolenek ETS2 na ceny pohonných hmot a vytápění.)
Do jaké míry je zvýšení inflace skutečně projevem nedávného navýšení cel, je samozřejmě z oficiálních agregátních dat těžké dekódovat. Vyšší číslo lze totiž vysvětlit i jinak: například vyšším (přesněji řečeno méně záporným) příspěvkem ze strany pohonných hmot, jejichž klesání v předchozích měsících (v květnu meziročně -12 %) se v červnu zmírnilo (na -8 %) díky růstu cen ropy poté, co opadl první šok z Trumpem v dubnu navržených (ale rychle zase odložených) celních sazeb.
Tušení finančních trhů a vůbec celého světa, že je třeba tvrdá slova Donalda Trumpa brát s rezervou, se opět potvrdilo: jen pár dní poté, co ohlásil 30% clo na dovoz z EU od 1. srpna, uvedl, že je připravený s představiteli EU ještě jednat. V této situaci a se znalostí psychiky amerického prezidenta je vcelku pochopitelné, že Starý kontinent našlapuje opatrně: v pondělí nezavedl cla, která měla (se čtyřměsíčním zpožděním!) reagovat na Trumpovo březnové rozhodnutí zvýšit cla na ocel a automobily. Ve vzduchu navíc pořád přetrvává možnost, že americké soudy dají za pravdu žalobě, podle které je většina Trumpových celních rozhodnutí neplatná, neb se opírá o zákon (International Emergency Economic Powers Act, IEEPA), který k takovým krokům mandát prezidentovi USA nedává. Připomeňme, že této žalobě už dal za pravdu prvoinstanční Court of International Trade, načež se prezidentova administrativa odvolala, takže kauzu teď má na stole U.S. Court of Appeals for the Federal Circuit. V něm nemá Trump ani jednoho jím jmeovaného soudce, takže je slšná šance, že neuspěje ani u tohoto soudu. Pak se může odvolat ještě k Nejvyššímu soudu. Ten sice může projednání dané kauzy zcela odmítnout, ale zrovna tuto zásadní věc by si asi ujít nenechal. A na Nejvyšším soudu jsou z devíti soudců hned tři jmenovaní Trumpem.
Hodnota indikátoru ZEW ekonomického sentimentu pro Německo v červenci 2025 dosáhla 52,7 bodu, což značí od června zlepšení o 5,2 b. (nula by odpovídala rovnosti mezi pozitivními a negativními očekáváními). Uspokojení je cítit i z doprovodného komentáře: „Po výrazném zlepšení v posledních dvou měsících se pozitivní sentiment mezi respondenty stále více etabluje. Navzdory přetrvávající nejistotě způsobené globálními obchodními konflikty téměř dvě třetiny odborníků očekávají německá ekonomika se zlepší.“ V pozadí je podle komntáře naděje na rychlé vyřešení sporu mezi USA a EU o cla spolu s potenciálním ekonomickým stimulem z plánovaného programu okamžitých investic německé vlády.